Boletus reticulatus Schaeff. 1774
hřib dubový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Boletaceae Boletus |
Synonyma
Boletus aestivalis (Paulet) Fr. 1838
Boletus carpinaceus Velen. 1939
Boletus edulis f. reticulatus (Schaeff.) Vassilkov 1966
Boletus edulis subsp. reticulatus (Schaeff.) Konrad & Maubl. 1926
Boletus reticulatus Schaeff. 1763
Tubiporus aestivalis Paulet 1793
Popis
Klobouk je 50–150 (300) mm široký, v mládí polokulovitý, později oble sklenutý, nakonec téměř plochý. Pokožka klobouku je hnědá, okrově hnědá nebo šedohnědá, někdy s olivovými nebo rezavými odstány, za sucha někdy až bělavá a políčkovitě rozpukaná, matná (sametová, plstnatá), za vhlka slabě lepkavá.
Rourky jsou nejprve bílé, později krémové, v dospělosti žlutozelené, dlouhé 10–35 mm. Póry jsou drobné, okrouhlé, v barvě rourek. Rourky ani póry při poranění nemění barvu.
Třeň je nejprve soudkovitý, později kyjovitý, v dospělosti až válcovitý, 70–200 x 20–70 mm, nahnědlý, zejména v horní polovině zdobený dosti výraznou síťkou, která je však vždy světlejší než pokožka klobouku.
Dužnina je bílá, neměnná. Vůně je lahodně houbová, při sušení se zvýrazní. Chuť je mírná, příjemná.
Výtrusný prach je olivově hnědý.
Výtrusy jsou úzce eliptické nebo vřetenovité, velké 12–17 (20) x 4–5,5 µm.
 |
Výskyt
Roste od května do listopadu v listnatých a smíšených lesích, remízkách, na hrázích rybníků apod., především pod duby, buky a lípami, vzácně i pod jehličnany. V teplejších oblastech je vcelku hojný. Na jaře se objevuje jako jedna z prvních hřibovitých hub.
Možná záměna
Patří mezi tzv. bílé (pravé) hřiby, s bílou, na řezu neměnnou dužninou.
Velmi hojný hřib smrkový (Boletus edulis) roste především v jehličnatých lesích pod smrky, ale objevuje se i v listnáčích. Má o něco světlejší, méně výraznou síťku a především hladkou pokožku klobouku, za vlhka dosti lepkavou.
Vzácnější hřib borový (Boletus pinophilus) mívá pokožku klobouku tmavší, s nápadně načervenalým odstínem.
Teplomilný hřib bronzový (Boletus aereus) je celkově tmavší, na klobouku i na třeni často s (tmavě) bronzově měďovými odstíny. Roste především pod duby.
Ve starší literatuře se můžete setkat také s hřibem březovým, hřibem habrovým nebo hřibem hnědofialovým, dnes jsou však považovány jen za barevné variace zde vyjmenovaných druhů.
Nepříjemná může být záměna hřibu dubového za hřib žlučník (Tylopilus felleus), ten má však póry rourek vždy bílé nebo narůžovělé a hlavně silně hořkou dužninu. Není jedovatý, takže v případě pochybností raději ochutnejte.
Kuchyňské využití
Vyhledávaná jedlá houba, kterou mnozí houbaři nerozlišují od hřibu smrkového. Příjemná houbová vůně vynikne zvláště při sušení, ale lze jej užít takřka v libovolné úpravě. Bohužel dost často bývá napaden hmyzem a někdy je lépe jej ponechat v lese jako ozdobu, než jej rozkrájet a pro červivost na místě pohodit.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Borovička J. (2007): Znáte pravé hřiby? |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2024-0069 (25.05.2024, Středočeský kraj)
0071-2022-0108 (10.07.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0103 (08.07.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0086 (30.05.2022, Středočeský kraj)
0087-2022-0081 (28.05.2022, Středočeský kraj)
0071-2021-0090 (19.07.2021, Středočeský kraj)
0071-2021-0050 (06.07.2021, Středočeský kraj)
0071-2019-0027 (12.06.2019, Středočeský kraj)
0071-2018-0074 (02.10.2018, Jihočeský kraj)
0188-2018-0003 (21.06.2018, Praha)
