Bjerkandera fumosa

Úvodní stránka

Myko atlas - Bjerkandera fumosa

Bjerkandera fumosa (Pers.) P. Karst. 1880

šedopórka zakouřená

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Polyporales
Meruliaceae
Bjerkandera

Synonyma

Bjerkandera fragrans (Peck) Murrill 1905
Bjerkandera holmiensis (Fr.) P. Karst. 1889
Bjerkandera pallescens (Fr.) P. Karst. 1881
Daedalea imberbis (Bull.) Chevall. 1826
Daedalea saligna Fr. 1818
Gloeoporus fumosus (Pers.) Pilát 1937
Grifola fumosa (Pers.) Zmitr. & Malysheva 2006
Leptoporus fumosus (Pers.) Pat. 1903
Leptoporus imberbis (Bull.) Quél. 1888
Polyporus aberrans Velen. 1925
Polyporus decurrens Velen. 1922
Polyporus demissus Berk. 1845
Polyporus emergens Velen. 1922
Polyporus eminens Velen. 1922
Polyporus fragrans Peck 1878
Polyporus fumosus (Pers.) Fr. 1818
Polyporus hederae Ade 1911
Polyporus imberbis (Bull.) Fr. 1838
Polyporus pallescens Fr. 1818
Polyporus robiniae Velen. 1922
Polyporus salignus (Fr.) Fr. 1838
Polyporus tyttlianus Velen. 1922
Tyromyces fumosus (Pers.) Pouzar 1966

Popis

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, polokloboukaté nebo rozlité. Jednotlivé klobouky mohou být uspořádány vedle sebe i střechovitě nad sebou, často vzájemně srůstají.

Klobouk je polokruhovitý, široký 50–150 mm, od substrátu odstávající až 60 mm, poměrně masitý, o tloušťce až 30 mm. Báze bývá často rozlitá. Horní sterilní povrch klobouku je nejprve světle krémová, sametová, později okrová, okrově hnědá, šedohnědá, někdy nevýrazně pásovaná, olysávající. Okraj je často zvlněný, růstová zóna zůstává bílá.

Rourky jsou až 4 mm vysoké, bělavé až šedookrové. Póry jsou spíše husté (2–4 / mm), zprvu bělavé, oinakz šedivějící, okrouhlé nebo nepravidelně mnohoúhelníkové.

Třeň chybí.

Dužnina je tuhá, tmavší než rourky, od rourek ji odděluje tenká tmavá vrstva. Vůně je lehce nasládlá (anýzová).

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou eliptické až mírně válcovité, 4–6,5 x 2,5–3,5 µm.

Výskyt

Roste roztroušeně na tlejících kmenech a větvích listnatých stromů, především vrb a topolů, ale i jasanů, jírovců nebo javorů. Plodnice lze najít celoročně, ve vegetativním stavu se objevují nejvíce od května do listopadu.

Způsobuje bílou hnilobu dřeva.

Možná záměna

Šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta) vytváří tenčí klobouky a její dužnina je naopak světlejší než rourky. Má menší (hustší) póry.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia