Armillaria mellea

Armillaria mellea (Vahl) P. Kumm. 1871

václavka obecná

Systematika

Popis

Klobouk je široký 30–120 mm, nejprve kuželovitě sklenutý, později téměř plochý, u nejmladších plodnic olivově hnědý, později světle medově okrový nebo olivově okrový, se světlejším nažloutlým okrajem, uprostřed tmavší, jemně šupinkatý; uprostřed jsou šupinky obvykle kontrastnější a vyšší, u starších plodnic zvolna mizí. Okraj klobouku je zprvu podehnutý a spojený s třeněm blanitým závojem, jehož zbytky mohou na okraji klobouku krátce přetrvávat, v dospělosti je ostrý, často zvlněný.

Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, smetanové, někdy nažloutlé, v dospělosti červenohnědě skvrnité, ke třeni široce připojené a krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, 50–200 x 5–15 mm, často různě zakřivený, bělavý, nažloutlý nebo narůžovělý, s pomíjejícími bělavými chomáčky závoje, později od báze rezavě hnědnoucí. Pod kloboukem je na třeni poměrně vytrvalý vatovitě blanitý prsten, bělavý, často nažloutlý nebo se žlutým okrajem.

Dužnina je bělavá, poměrně tuhá a pružná. Vůně je v literatuře obvykle přirovnávána k sýru Camembert a ve stáří může být nepříjemná. Chuť je lehce svíravá.

Výtrusný prach je bělavý nebo světle smetanový. Jeho barva odpovídá přibližně hodnotě 1b–2a podle Romagnesiho stupnice pro barvu výtrusného prachu holubinek.

Výtrusy jsou eliptické, bezbarvé, v literatuře je jejich velikost obvykle udávána v rozmezí 6–9,5 x 4–7 µm, naše měření však ukázala výtrusy podstatně delší, až kolem 11,5 µm s průměrem 9,6 µm.

Výskyt

Roste v září až listopadu, často ve velkých trsech, na mrtvém nebo oslabeném dřevě listnáčů (na exotičtějších jehličnanech jen v jižní Evropě) – dub, habr, buk, ovocné stromy. Najdeme ji i mimo les v parcích, sadech a stromořadích. Upřednostňuje teplejší oblasti, kde může být místy hojná. Ve vyšších polohách je vzácná nebo chybí.

Václavka obecná je nebezpečný parazit, při větším rozšíření může v lesních porostech napáchat značné hospodářské škody.

Možná záměna

Je snadno zaměnitelná s ostatními druhy václavek, které mají na třeni prsten, především s václavkou smrkovou (Armillaria ostoyae), václavkou hlízovitou (Armillaria gallica) nebo ve vyšších polohách rostoucí václavkou cibulkotřennou (Armillaria cepistipes), všechny uvedené druhy jsou však z hlediska poživatelnosti rovnocenné.

Typickými znaky václavky obecné jsou růst na listnáčích, světle nažloutlá barva plodnic a žlutě lemovaný prsten.

Kuchyňské využití

Z kulinářského hlediska je václavka obecná dobrou jedlou houbou, vyžaduje však delší tepelnou úpravu (alespoň 30 minut), protože obsahuje termolabilní látky, které mohou způsobit zažívací problémy. Doporučujeme václavky zavařovat ve sladkokyselém nálevu. Vyhlášená je z nich také falešná držťková polévka.

Václavka obecná je tržní houba, plodnice nasbírané v přírodě lze prodávat na trzích. V seznamu tržních hub se však nachází ještě od dob, kdy byl tento druh chápán šířeji a zahrnoval všechny naše druhy václavek tvořící prsten.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Česky také václavka žlutoprstenná.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Janda V. (2003): Václavka obecná - Armillaria mellea (Vahl: Fr.) Kumm.
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Nálezy

  0066-2023-0379 (16.11.2023, Středočeský kraj)
  0066-2017-0167 (08.10.2017, Středočeský kraj)