Armillaria gallica

Armillaria gallica Marxm. & Romagn. 1987

václavka hlízovitá

Systematika

Synonyma

Armillaria bulbosa (Barla) Kile & Watling 1983
Armillaria lutea Gillet 1874
Armillaria mellea var. bulbosa Barla 1887
Armillariella bulbosa (Barla) Romagn. 1973

Popis

Klobouk je široký 30–100 mm, nejprve sklenutý, později téměř plochý, (masově) červenohnědý, někdy i žlutohnědý, pokrytý vláknitými, uprostřed klobouku i pyramidálními, hnědavými nebo i žlutavými šupinami. V dospělosti při okraji klobouku šupiny řídnou nebo mizí. Okraj klobouku je zprvu podehnutý a spojený s třeněm pavučinovitým závojem.

Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, bělavé, později narůžovělé, ke třeni široce připojené a krátce sbíhavé.

Třeň je válcovitý, na bázi často výrazně hlízovitý, 50–120 x 8–15 (ve spodní části až 30) mm, bělavý až rezavě hnědý, pod někdy pomíjivým, nepříliš výrazným vatovitým prstenem pokrytý bělavými až žlutookrovými zbytky závoje vytvářejícími nepravidelné pásy nebo prstence.

Dužnina je bělavá, na řezu neměnná, poměrně tuhá a pružná. Vůně je nevýrazná. Chuť je lehce svíravá.

Výtrusný prach je bělavý.

Výtrusy jsou oválné, široce eliptické 7–9 x 4,5–6 µm, hladké, bezbarvé.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, nejvíce v září a v říjnu, hojně, jednotlivě nebo v trsech, na tlejícím, někdy i živém oslabeném dřevě listnáčů, zejména dubů a habrů, vzácně i na jehličnanech. Plodnice někdy vyrůstají zdánlivě ze země, z tlejících kořenů stromů skrytých pod povrchem půdy. Najdeme ji i ve městech, v trávě, mimo les. Upřednostňuje nižší a střední polohy.

Možná záměna

Václavka obecná (Armillaria mellea) je obvykle o něco světlejší, se žlutým kloboukem a žlutě lemovaným prstenem.

Václavka smrková (Armillaria ostoyae) má robustnější, masově červenohnědě zbarvené plodnice a roste obvykle na dřevě jehličnanů.

Velmi podobná václavka cibulkotřenná (Armillaria cepistipes) se vyznačuje drobnými tmavšími šupinkami soustředěnými uprostřed klobouku. Šupinky při okraji klobouku jsou řídké a rychle mizí. Roste spíše od středních poloh výše na dřevě listnáčů i jehličnanů.

Václavka severská (Armillaria borealis) vytváří světlé plodnice se světlými šupinkami na klobouku. Roste v bohatých trsech, v nižších polohách je vzácná.

Kuchyňské využití

Všechny václavky jsou jedlé, například podle Hagara (2014) velmi chutné, vyžadují však delší tepelnou úpravu (alespoň 30 minut), protože obsahují termolabilní látky, které mohou způsobit zažívací problémy.

Doporučujeme václavky zavařovat ve sladkokyselém nálevu. Vyhlášená je z nich také falešná dršťková polévka.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle MycoBank je Armillaria gallica Marxm. 1987 synonymem pro Armillaria lutea Gillet 1874.

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání

Nálezy

  0066-2022-0223 (22.10.2022, Středočeský kraj)
  0066-2018-0172 (27.10.2018, Středočeský kraj)