Amanita gemmata

Úvodní stránka

Myko atlas - Amanita gemmata

Amanita gemmata (Fr.) Bertill. 1866

muchomůrka slámožlutá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Amanitaceae
Amanita

Synonyma

Amanita adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1925
Amanita gemmata (Fr.) Gillet 1874
Amanita junquillea Quél. 1876
Amanita junquillea var. exannulata J.E. Lange 1935
Amanita muscaria var. gemmata (Fr.) Quél. 1886
Amanitaria gemmata (Fr.) E.-J. Gilbert 1941
Amanitopsis adnata (W.G. Sm.) Sacc. 1887
Amanitopsis gemmata (Fr.) Sacc. 1887
Venenarius gemmatus (Fr.) Murrill 1948

Popis

Klobouk má průměr 30–110 mm, zpočátku je polokulovitý, později sklenutý až ploše rozložený se zřetelně rýhovaným okrajem. Má slámově žlutou až světle okrovou barvu, ve středu klobouku je tmavší, stářím bledne. Povrch je slabě lesklý, za vlhka lepkavý, s bělavými útržky plachetky, často i holý.

Lupeny jsou husté, trvale bílé, u okraje klobouku jsou zaoblené.

Třeň je válcovitý, 60–110 x 5–15 mm, nahoře zúžený, dole rozšířený do malé kulovité hlízy obalené nepatrnou přirostlou pochvou s odstávajícím okrajem. Má bělavou barvu, povrch slabě vločkatý nebo hladký. V horní části má nepravidelný jemný blanitý až pavučinovitý prsten, který časem mizí.

Dužnina je tenká, měkká, bílá, na řezu nemění barvu. Vůně i chuť jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 6–12 x 6–9 µm, průsvitné, hladké.

Výskyt

Roste celkem hojně v lesích všech typů, především pod borovicemi. Objevuje se od května do října, většinou jednotlivě.

Možná záměna

Může být zaměněna s muchomůrkou citrónovou (Amanita citrina), také mírně jedovatou, lišící se výraznou hlízou na bázi třeně a bledším zbarvením se nazelenalými odstíny.

Podobná je také vzácná muchomůrka Eliina (Amanita eliae) s kořenujícím třeněm, kloboukem s béžově lososovými odstíny a jiným tvarem výtrusů. Roste v nižších polohách pod listnáči.

Kuchyňské využití

Je slabě jedovatá, otrava se dostaví při požití většího množství plodnic.

Autorství textů: Věra Svobodová, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin