Amanita excelsa (Fr.) Bertill. 1866
muchomůrka šedivka
Systematika
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Amanitaceae Amanita |
Synonyma
Amanita spissa (Fr.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je v mládí kulovitý, polokulovitý, později sklenutý až plochý, 50–150 mm široký, šedý, šedohnědý až kaštanově hnědý, někdy s bronzovými odstíny, na povrchu nepravidelně pokrytý bělavými nebo našedlými zbytky vela (ale může být i téměř holý). Okraj klobouku je hladký, nerýhovaný.
Lupeny jsou husté, bílé, volné.
Třeň je válcovitý, 50–120 x 15–40 mm, nejprve plný, později vatovitě vycpaný až dutý, směrem k bázi mírně tlustší a zakončený hlízou s nepříliš zřetelnými zbytky vela (pouze bradavčité kruhy kolem horní části hlízy), bílý, bělavý až našedlý, šupinkatý. V horní části třeně je zpravidla výrazný bělavý prsten, na svrchní straně zřetelně rýhovaný.
Dužnina je bílá, neměnná. Chuť je mírná, vůně zemitá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné, 8–10 x 6–8 µm, průsvitné, hladké, amyloidní.
Výskyt
Roste velmi hojně od května do podzimu v lesích všech typů.
Možná záměna
Stavbou plodnice i ekologií velmi podobná (jedlá a chutná) muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) má na klobouku obvykle růžové odstíny a dužnina při poranění nebo v okolí míst napadených hmyzem zřetelně zrůžoví až zčervená.
Jedovatá muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) má slabě vyvinutý, na svrchní straně nerýhovaný prsten.
Jedovatá muchomůrka porfyrová (Amanita porphyria) je probarvena spíše v šedofialových tónech včetně prstenu, který však může být shodně s muchomůrkou šedivkou slabě rýhovaný.
Kuchyňské využití
Někdy je uváděna jako jedlá houba nižší kvality, jen málokdo ji však sbírá pro využití v kuchyni.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Ve starších českých atlasech jako muchomůrka tlustá.
Literatura
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha | |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha | |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání | |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha | |
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha | |
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2023-0071 (13.07.2023, Středočeský kraj)
0066-2023-0208 (01.07.2023, Středočeský kraj)
0066-2023-0199 (22.06.2023, Ústecký kraj)
0188-2018-0001 (24.06.2018, Středočeský kraj)