Aleuria aurantia

Úvodní stránka

Myko atlas - Aleuria aurantia

Aleuria aurantia (Pers.) Fuckel 1870

mísenka oranžová

Systematika

Fungi
Ascomycota
Pezizomycetes
Pezizales
Pyronemataceae
Aleuria

Synonyma

Helvella coccinea Bolton 1790
Peziza aurantia Pers. 1800
Peziza coccinea Huds. 1778
Scodellina aurantia (Pers.) Gray

Popis

Plodnici tvoří jednoduché apothécium bez třeně.

Plodnice je široká 5–100 mm, v mládí polokulovitá, později ploše miskovitá se zprohýbaným okrajem, nakonec téměř ploše rozprostřená. Výtrusorodá vrstva na vnitřní straně plodnice je hladká, zářivě žlutooranžová až oranžová, neplodná vnější vrstva je bledší a jemně bělavě plstnatá. Popsána je i albionická forma.

Dužnina je voskovitá, tenká, dosti křehká, v čerstvém stavu bez výraznější vůně nebo chuti, po usušení voní příjemně.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, s vysokou ornamentikou tvořící pravidelnou šestiúhelníkovitou mřížku a s výrůstky na pólech, průsvitné, neamyloidní. Bez ornamentiky velké 12,5–15 x 6,5–8 µm, s ornamentikou dle Holec a kol. (2012) 17–24 x 9–11 µm.

Vřecka (cca 200 x 15 µm) obsahují 8 výtrusů, jsou neamyloidní. Parafýzy jsou hojné, na konci kyjovitě rozšířené, v Melzerově činidle se zbarvují zeleně.

Výskyt

Mísenka oranžová je saprotrof.

Roste od července do listopadu (výjimečně již v květnu), většinou ve skupinách, v lese i mimo les, často na holé hlinité nebo písčité půdě narušené lidskou činností a obsahující zbytky dřeva (například po lesní těžbě). Kde první rok vyroste hojně, může se následujícího roku objevit jen několik plodnic.

Možná záměna

Obdobné oranžové nebo oranžově červené zbarvení má řada druhů vřeckovýtrusných hub, většinou však tvoří drobnější plodnice. Důležitým znakem je i absence třeně a okraj plodnice bez výraznějších chloupků.

Kuchyňské využití

Je uváděna jako jedlá houba, použitelná do salátů i za syrova. Protože však většinou neroste v závratném množství, poslouží spíše jako barevná ozdoba než hlavní složka houbového pokrmu. Pravděpodobně jí v naší přírodě ubývá, proto místo konzumace dejme raději přednost její ochraně.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání