Albatrellus confluens

Albatrellus confluens (Alb. & Schwein.) Kotl. & Pouzar 1957

krásnoporka žemlička

Systematika

Synonyma

Albatrellopsis confluens (Alb. & Schwein.) Teixeira 1993
Boletus confluens Alb. & Schwein. 1805
Caloporus confluens (Alb. & Schwein.) Quél. 1888
Cladomeris confluens (Alb. & Schwein.) Quél. 1886
Merisma confluens (Alb. & Schwein.) Gillet 1878
Polypilus confluens (Alb. & Schwein.) P. Karst. 1881
Polyporus confluens (Alb. & Schwein.) Fr. 1821
Scutiger confluens (Alb. & Schwein.) Bondartsev & Singer 1941

Popis

Plodnice jsou jednoleté, rostou obvykle v bohatých skupinách tvořených jednotlivými plodnicemi i mnohačetnými trsy širokými až 50 cm, kdy sousední plodnice často srůstají třeněm nebo okrajem klobouků.

Klobouk je široký 30–150 mm, sklenutý, v mládí s podehnutým až podvinutým okrajem, v dospělosti nepravidelně zprohýbaný, laločnatý. Pokožka klobouku je suchá, nejprve plstnatá, později olysávající, bělavě oranžová, žlutooranžová až oranžově hnědá, někdy narezlá, v dospělosti (zvláště za sucha) rozpukaná, někdy s tmavšími skvrnami.

Rourky jsou vysoké jen 1–3 mm, dlouze na třeň sbíhavé, s drobnými (3–5 na mm), v mládí okrouhlými, v dospělosti až hranatými póry, zprvu bílými, později krémovými.

Třeň je válcovitý nebo směrem k bázi komole kuželovitě zúžený, 30–80 x 10–30 mm, často výstředný, plstnatý, bělavý.

Dužnina je masitá, bílá až krémová, v mládí pevná a pružná. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná nebo lehce nahořklá, zejména pod pokožkou klobouku.

Makrochemické reakce: vodný roztok FeSO4 zbarvuje dužninu šedorůžově.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou široce elipsoidní, 3,5–5 x 2,5–3,5 µm, slabě amyloidní, průsvitné, hladké.

Hyfy dužniny mají přezky.

Výskyt

Roste od července do října, roztroušeně, místy hojně, na zemi, v podhorských a horských jehličnatých lesích, mykorhizu vytváří se smrky a borovicemi. Upřednostňuje kyselé půdy.

Možná záměna

Krásnoporka mlynářka (Albatrellus ovinus) je světlejší, bez výraznějších oranžových odstínů, s rourkami a dužninou po otlačení žloutnoucí, s neamyloidními výtrusy. Někdy oba druhy najdeme vedle sebe na stejné lokalitě.

Krásnoporka hřebenitá (Albatrellus cristatus) má často hnědoolivové odstíny na pokožce klobouku a roste především pod buky.

Krásnoporka borová (Albatrellus subrubescens) roste pod borovicemi, je zbarvena spíše jako krásnoporka mlynářka a má výrazně amyloidní výtrusy.

Kuchyňské využití

Mladé plodnice jsou jedlé, pro tuhost dužniny někdy hůře stravitelné. Nahořklé části dužniny je ovšem vhodné odstranit. Hodí se k výrobě houbového prášku nebo k nakládání do octa.

Krásnoporka žemlička stále patří mezi kodexové houby, povolen je výkup mladých plodnic pro průmyslové zpracování, tato možnost se však dnes pravděpodobně nevyužívá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš, Oldřich Jindřich

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia

Nálezy

  0071-2020-0141 (08.08.2020, Středočeský kraj)