Agaricus sylvicola (Vittad.) Peck 1872
pečárka lesomilná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Agaricus |
Synonyma
Agaricus silvicola (Vittad.) Peck 1872
Popis
Klobouk je široký 50–90 (120) mm, v mládí vejčitý, polokulovitý až tupě kuželovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý, někdy s plochým temenem, nakonec téměř plochý, většinou hladký a lysý, hedvábně vláknitý a lesklý, bílý, stářím a poraněním žloutnoucí.
Lupeny jsou husté, široké 5–10 mm, zprvu krémové, později narůžovělé, nakonec hnědé až černohnědé, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, na bázi často rozšířený, případně s hlízou, 60–120 x 10–15 (v bázi třeně až 25) mm, v mládí bílý a jemně vláknitý, poraněním žloutnoucí, v dospělosti dutý, s dlouho přetrvávajícím, tenkým, blanitým, zespoda vatovitě vločkatým prstenem.
Dužnina je bílá, pod pokožkou někdy žloutnoucí, ve třeni stářím reznoucí. Vůně je nápadně anýzová. Chuť je mírná, příjemná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 5–6,5 x 3–4,5 µm.
 |
Výskyt
Roste od června do listopadu, poměrně hojně, v jehličnatých i listnatých lesích, výjimečně i mimo les. Saprotrof.
Možná záměna
Pečárka hlíznatá (Agaricus essettei) má větší výtrusy a obvykle šikmo uťatou hlízu na bázi třeně.
Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) vytváří větší plodnice a roste obvykle mimo les.
Anýzová vůně je typická i pro některé drobné pečárky, například pečárku žlutohnědou (Agaricus lutosus).
Záměna je možná i s dalšími pečárkami se žloutnoucí dužninou, například s nejedlou či slabě jedovatou pečárkou zápašnou (Agaricus xanthodermus), která však nevykazuje výraznější anýzovou vůni a jejíž okraj klobouku nebo báze třeně při poranění žloutnou velmi rychle, v řádu sekundy.
Pozor na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), zejména s její bílou formou, nebo s muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa). Pečárky i muchomůrky mohou růst na stejném stanovišti, muchomůrka má však na bázi třeně pochvu (pohár smrti).
Kuchyňské využití
V mládí chutná jedlá houba. Pro zaměnitelnost se smrtelně jedovatými muchomůrkami však její sběr nelze doporučit méně zkušeným houbařům.
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Česky také pečárka hajní, pečárka ovčí lesní.
Pečárka lesomilná (Agaricus sylvicola) a pečárka hlíznatá (Agaricus essettei) jsou někdy synonymizovány, nicméně rozdíl ve velikosti výtrusů by měl být vždy patrný.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0066-2020-0212 (22.10.2020, Středočeský kraj)
0066-2019-0193 (19.10.2019, Středočeský kraj)
