Agaricus phaeolepidotus

Agaricus phaeolepidotus (F.H. Møller) F.H. Møller 1952

pečárka koroptví

Systematika

Synonyma

Psalliota phaeolepidota F.H. Møller 1952

Popis

Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý, často s tupým vrcholem (hrncovitý, lichoběžníkovitý), nakonec až ploše rozprostřený. Pokožka klobouku je uprostřed souvislá, hnědá, skořicově hnědá nebo červenohnědá, směrem k okraji rozpukává na bílém podkladě do drobných šupin.

Lupeny jsou husté, u třeně volné, velmi brzy (šedavě) růžové, ve stáří hnědé až hnědofialové.

Třeň je víceméně válcovitý, 60–120 x 8–15 mm, směrem k bázi mírně rozšíšený, bělavý, jemně podélně vláknitý, na bázi s hlízou širokou až 25 mm, na spodní části s bílými spletenými vlákny mycelia (rhizomorfy). Prsten v horní třetině třeně je poměrně široký a dlouho kryje lupeny, přičemž na jeho spodní části se často nachází vatovitý útvar připomínající ozubené kolo. Horní strana prstene bývá zbarvena od výtrusného prachu.

Dužnina je bílá, na řezu se zbarvuje nejprve žlutě, ale ne tak rychle a výrazně jako u pečárky zápašné (Agaricus xanthodermus), později se žlutá barva na otlačených místech může měnit na masově červenou. Zejména při zasychání nebo zapaření páchne po karbolu.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 4,5–6 x 3–4 µm, hnědé, hladké.

Výskyt

Roste na obdobných stanovištích jako příbuzná pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus), často v parcích nebo lesoparcích blízko městské zástavby, ale je vzácnější.

Možná záměna

Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) má šupiny na klobouku méně výrazné nebo zcela chybí. Dužnina při poranění rychle (během jedné či dvou sekund) nápadně žloutne, zejména na bázi třeně a při okraji klobouku.

Velmi podobná je vzácnější pečárka perličková (Agaricus moelleri). Má obvykle spíše šedohnědé šupiny na klobouku a o něco větší výtrusy.

Pečárka lesní (Agaricus sylvaticus) na řezu plodnicí velmi rychle červená.

Pečárka císařská (Agaricus augustus) vytváří často velké až mohutné plodnice, dužnina nežloutne a nápadně voní po anýzu nebo po hořkých mandlích.

Kuchyňské využití

Podobně jako hojnější pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) je jedovatá a často nechutná. Při vaření se nepříjemná karbolová vůně i chuť dužniny zvýrazní.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha

Nálezy

  0066-2016-0016 (11.06.2016, Praha)