Přehled článků
Seznam všech článků této sekce
Strana 1 / 5, články 1 - 10 / 48
- 29.6.2024
Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 5. část - luční enkláva Bor, díl I - voskovky (doprovodný text k článku v MSb 1/2024) - 24.9.2023 Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U Stupíku (doprovodný text k článku v MSb 3/2022)
- 21.12.2022 Dvě nově vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Brdy
- 24.8.2022 Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 2. část – louka na Kloboučku (doprovodný text k článku v MSb 1/2022)
- 17.3.2016 Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu
- 30.3.2014 Šťavnatka březnovka
- 8.1.2014 Deconica montana - lysohlávka horská
- 24.6.2013 Mycena rosea - helmovka narůžovělá
- 13.6.2013 Rostou hřiby borové, ale…
- 9.5.2013 Ještě k masečníku kulovitému...
Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 5. část - luční enkláva Bor, díl I - voskovky (doprovodný text k článku v MSb 1/2024)
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 29.6.2024
Hygrocybe_splendidissima - voskovka nádherná
nález 0013-2019-0036 z 16.10.2019
foto: Radim Dvořák
Hygrocybe mucronella – voskovka hořká
nález 0013-2021-0164 z 2.10.2021
foto: Radim Dvořák
Fotografované nálezy uvedené v článku s číslem nálezu
Cuphophyllus pratensis - voskovka luční
- 0066-2021-0290 - 9.10.2021 - foto, mikro
- 0013-2022-0367 - 14.10.2022 - foto
Cuphophyllus radiatus - voskovka žíhaná
- 0013-2019-0131 - 19.10.2019 - foto
- 0013-2023-0088 - 29.10.2023 - 7x foto
Cuphophyllus virgineus - voskovka panenská
- 0066-2021-0296 - 16.10.2021 - 2x foto, mikro
Gliophorus irrigatus - voskovka kluzká
- 0013-2022-0358 - 14.10.2022 - 3x foto
Gliophorus laetus - voskovka veselá
- 0013-2019-0102 - 27.10.2019 - 2x foto
Gliophorus psittacinus - voskovka papouščí
- 0013-2017-0018 - 18.10.2017 - 4x foto
- 0013-2021-0165 - 2.10.2021 - 1x foto
- 0013-2022-0370 - 14.10.2022 - 1x foto
Hygrocybe coccinea - voskovka šarlatová
- 0013-2017-0038 - 18.10.2017 - 4x foto
- 0013-2019-0081 - 16.10.2019 - 3x foto
- 0013-2019-0098 - 27.10.2019 - 1x foto
- 0066-2021-0291 - 9.10.2021 - 3x foto, mikro
- 0066-2021-0292 - 9.10.2021 - 2x foto, mikro
- 0013-2022-0349 - 14.10.2022 - 2x foto
Hygrocybe conica - voskovka kuželovitá
- 0013-2021-0249 - 3.8.2021 - 2x foto
Hygrocybe glutinipes - voskovka slizonohá
- 0013-2017-0007 - 7.10.2017 - 1x foto
Hygrocybe chlorophana - voskovka citrónová
- 0013-2022-0351 - 14.10.2022 - 6x foto
Hygrocybe intermedia - voskovka prostřední
- 0013-2021-0126 - 3.8.2021 - 4x foto
Hygrocybe mucronella - voskovka hořká
- 0013-2017-0011 - 7.10.2017 - 4x foto, 5x SEM
- 0013-2021-0164 - 2.10.2021 - 6x foto
Hygrocybe punicea - voskovka granátová
- 0013-2021-0175 - 2.10.2021 - 2x foto
Hygrocybe quieta - voskovka vonná
- 0013-2017-0050 - 26.10.2017 - 1x foto
Hygrocybe splendidissima - voskovka nádherná
- 0013-2017-0048 - 7.10.2017 - 1x foto
- 0013-2017-0039 - 18.10.2017 - 2x foto
- 0013-2019-0036 - 16.10.2019 - 2x foto
- 0013-2021-0171 - 2.10.2021 - 2x foto
- 0013-2021-0172 - 2.10.2021 - 4x foto
- 0013-2022-0338 - 14.10.2022 - 6x foto
Rozšíření diskutovaných druhů v databázi NDOP
- Cuphophyllus pratensis (Schaeff.) Bon – voskovka luční
- Cuphophyllus virgineus (Wulfen) Kovalenko – voskovka panenská
- Gliophorus irrigatus (Pers.) A.M. Ainsw. & P.M. Kirk - voskovka kluzká
- Gliophorus laetus (Pers.) Herink – voskovka veselá
- Gliophorus psittacinus (Schaeff.) Herink – voskovka papouščí
- Hygrocybe ceracea (Wulfen) P. Kumm. – voskovka vosková
- Hygrocybe coccinea (Schaeff.) P. Kumm. – voskovka šarlatová
- Hygrocybe conica (Schaeff.) P. Kumm. – voskovka kuželovitá
- Hygrocybe glutinipes (J.E. Lange) R. Haller Aar – voskovka slizonohá
- Hygrocybe chlorophana (Fr.) Wünsche – voskovka citronová
- Hygrocybe intermedia (Pass.) Fayod – voskovka prostřední
- Hygrocybe mucronella (Fr.) P. Karst. – voskovka hořká
- Hygrocybe punicea (Fr.) P. Kumm. – voskovka granátová
- Hygrocybe quieta (Kühner) Singer – voskovka klidná
- Hygrocybe reidii Kühner – voskovka Reidova
- Hygrocybe splendidissima (P.D. Orton) M.M. Moser – voskovka nádherná
Odkazy pod čarou a doplňující informace
- Umístění lokality: https://mapy.cz/s/lutojubesa
- Mapový list c158 1. vojenského mapování
- Myslivna na Boru - odstavec a 3 fotografie, zde poslední obrázek
- Geologické mapy ČGS
- Natura 2000
- Mycobank
- Náleziště - produkční verze
- Náleziště - vývojová verze - vyhledávání podle čísla nálezu
- Seznamy indikačních druhů živočichů a hub pro jednotlivé typy přírodních stanovišť podle Katalogu biotopů ČR, certifikovaná metodika MŽP ČR
- Metodika druhové ochrany hub, příloha Terestrické saprotrofní druhy a ostatní skupiny
Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U Stupíku (doprovodný text k článku v MSb 3/2022)
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 24.9.2023
Lokalita U Stupíku
Odkazy na nálezy uvedené v článku
Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.
Amanita friabilis - muchomůrka olšová
- Nález 0013-2018-0031 (6x foto, 4x mikro, 4x SEM)
- Nález 0013-2019-0018
Craterellus lutescens - liška žlutavá
- Nález 0013-2017-0016 (4x foto)
Lactarius lilacinus - ryzec lilákový
- Nález 0013-2018-0030 (5x foto, 3x mikro)
Lactarius sphagneti - ryzec rašeliníkový
- Nález 0013-2018-0036 (1x foto)
Další nálezy zmíněné ve výčtu
Cortinarius sanguineus - pavučinec krvavý
- Nález 0013-2018-0019 (4x foto, 2x mikro)
Delicatula integrella - žebernatka maličká
- Nález 0013-2018-0021 (7x foto)
Hymenoscyphus vernus - voskovička jarní
- Nález 0013-2019-0009 (2x foto)
Inocybe sindonia - vláknice sindonská
- Nález 0013-2018-0026 (3x foto, 5x mikro)
Tephrocybe palustris - penízovka rašeliníková
- Nález 0013-2018-0020 (3x foto, 1x mikro)
Trichophaea hybrida - bělokosmatka pospolitá
- Nález 0013-2018-0023 (3x foto, 3x mikro)
Odkazy uvedené v článku pod čarou
- Systém Natura 2000
- Mycobank
- Náleziště – produkční verze
- Náleziště – vývojová verze - vyhledávání podle čísla nálezu
- NDOP - rozšíření muchomůrky olšové v ČR
- Vzpomínka na terénní semináře ČMS v roce 2016
- NDOP - rozšíření ryzce lilákového v ČR
- Seznamy indikačních druhů živočichů a hub pro jednotlivé typy přírodních stanovišť podle Katalogu biotopů ČR
- Metodika druhové ochrany hub
Dvě nově vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Brdy
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 21.12.2022
Voskovka šarlatová - Hygrocybe coccinea
9.10.2022 louka na Kloboučku
foto: Radim Dvořák
V CHKO Brdy byla ke konci roku 2022 vyhlášena dvě nová maloplošná zvláště chráněná území - PP Vystrkov a PR Klobouček.
Tým ČMS se podílí na výzkumu mykobioty tohoto po dlouhé době veřejnosti zpřístupněného území. Těší nás, že předmětem ochrany v PR Klobouček se staly na základě našeho doporučení také houby. Více o této lokalitě najdete v Mykologickém sborníku 1/2022 a v doprovodném článku zde na myko.cz.
Více najdete v aktualitách na webu CHKO Brdy:
- Vystrkov – nově vyhlášená přírodní památka v CHKO Brdy
- V CHKO Brdy jsme si k Vánocům nadělili dárek – další vyhlášené maloplošné chráněné území, přírodní rezervaci Klobouček.
Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 2. část – louka na Kloboučku (doprovodný text k článku v MSb 1/2022)
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 24.8.2022
Louka na Kloboučku
Odkazy na nálezy uvedené v článku
Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.
Agrocybe erebia – polnička lysá
- Nález 0013-2020-0216 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3916
Atheniella flavoalba – helmovka žlutobílá
- Nález 0013-2020-0218 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3918
Bolbitius titubans – slzečník žloutkový
- Nález 0013-2019-0070 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2800
- Nález 0013-2021-0159 - https://www.myko.cz/myko/public/item/5165 (2x foto)
Clavulinopsis sp. – kyjovečka
- Nález 0013-2019-0066 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2796 (1x foto)
- Nález 0013-2019-0084 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2836
Cuphophyllus pratensis - voskovka luční
- Nález 0013-2021-0158 - https://www.myko.cz/myko/public/item/5164 (1x foto)
Entoloma incarnatofuscescens - závojenka modrohnědá
- Nález 0013-2019-0069 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2799 (7x foto, 4x mikro, 3x SEM)
Entoloma porphyrophaeum – závojenka šedohnědá
- Nález 0013-2019-0064 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2794 (4x foto, 2x SEM)
- Nález 0013-2019-0082 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2834
- Nález 0013-2020-0217 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3917 (2x foto)
Hygrocybe coccinea – voskovka šarlatová
- Nález 0013-2019-0086 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2838 (2x foto)
Hygrocybe insipida - voskovka mírná
- Nález 0013-2019-0065 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2795 (5x foto)
Lycoperdon utriforme – pýchavka dlabaná
- Nález 0013-2019-0068 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2798
Mycena aetites – helmovka šedolupenná
- Nález 0013-2019-0067 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2797 (1x foto)
Tricholoma psammopus – čirůvka modřínová
- Nález 0013-2019-0083 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2835
- Nález 0013-2020-0219 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3919 (5x foto)
Odkazy uvedené v článku pod čarou:
- Systém Natura 2000: https://www.ochranaprirody.cz/uzemni-ochrana/natura-2000/
- Mycobank: https://www.mycobank.org/
- Náleziště – produkční verze: https://www.myko.cz/naleziste/
- Náleziště – vývojová verze: https://www.myko.cz/myko/public/item/search
Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 17.3.2016
Cookeina speciosa
foto: Zuzana Egertová
Cookeina speciosa - hnědá forma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová
Cookeina korfii
foto: Zuzana Egertová
Cookeina insititia
foto: Zuzana Egertová
Cookeina (Pezizales, Sarcoscyphaceae) patří k nejnápadnějším a nejprostudovanějším rodům hub v tropických nížinných deštných lesích. Nejstarší zmínka v literatuře pochází už z roku 1705, kdy byla publikována ilustrace C. speciosa (pod jménem Peziza speciosa).
Plodnice druhů rodu Cookeina dorůstají až okolo 3 cm v průměru, bývají pružné, odolné vůči poškození a pestře zbarvené – vlivem obsahu karotenoidů nejčastěji v odstínech červené, žluté a oranžové, méně často bílé nebo hnědé. Některé druhy mají poměrně dlouhou stopku (až 8 cm), jiné mohou být téměř přisedlé. Rostou nejčastěji na spadaných, nepříliš rozložených větvích. V současnosti se rozeznává 9 druhů, z nichž se nám zatím na Borneu podařilo najít čtyři – C. speciosa, C. tricholoma, C. korfii a C. insititia. Při určování je potřeba všímat si především přítomnosti či nepřítomnosti makroskopicky viditelných chlupů a jejich délky a rozmístění, z mikroskopických znaků jsou pak nejdůležitější tvar, velikost a ornamentika výtrusů, dále například přítomnost či absence želatinózní vrstvy v excipulu.
Cookeina speciosa se pozná podle krátkých chlupů uspořádaných v několika málo řadách při okraji apothecia. Zbarvení je velmi proměnlivé, což nejspíš zapřičinilo, že byla popsána pod celou řadou jmen (nejčastěji se objevují synonyma C. sulcipes a C. hindsii). Zřejmě jde skutečně o komplex blízce příbuzných druhů, jejichž koncept bude muset být vyřešen pomocí molekulárních metod. Výtrusy jsou elipsoidní až široce elipsoidně vřetenovité, 20–36 x 10–18 µm velké, s ornamentikou tvořenou jemnými, nízkými, někdy anastomózujícími hřebínky. Jedná se o pantropický taxon. Společně s C. tricholoma je nejběžnějším zástupcem rodu.
Plodnice Cookeina tricholoma jsou pokryty nápadnými dlouhými chlupy. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, měří 25–40 x 12–21 µm a jsou ornamentované tenkými, podélnými, paralelně běžícími hřebínky, které někdy anastomózují. Stejně jako C. speciosa je rozšířena v tropech celého světa.
Velmi podobným druhem je Cookeina korfii, která byla pro vědu popsána teprve v loňském roce, a to podle herbářových položek z Filipín z roku 1966. Pojmenována byla na počest slavného amerického mykologa Richarda P. Korfa při příležitosti jeho 90. narozenin. Výtrusy jsou široce elipsoidně vřetenovité až úzce citrónovité, na pólech zašpičatělé a často s přívěsky, hladké, velikosti 22–25 x 9–11.5 µm.
Cookeina insititia, někdy vyčleňovaná do rodu Boedijnopeziza nebo řazená do rodu Microstoma, bývá zbarvena bíle až krémově a dorůstá menších rozměrů než ostatní druhy - průměr plodnic většinou nepřesahuje 1 cm, výška se pohybuje nanejvýš do 2,5 cm. Disk je hluboce konkávní a na jeho okraji vyrůstají světlé, vztyčené chlupy, dlouhé až 2 mm. V excipulu je přítomen gel. Výtrusy měří 35–50 x 8–16 µm, jsou hladké, mají úzce vřetenovitý nebo téměř vřetenovitý tvar, někdy bývají zahnuté. Na Borneu jde pravděpodobně o vcelku vzácný druh – nalezli jsme jedinou plodnici v brunejské části ostrova. Kromě jihovýchodní Asie je C. insititia známa také z Číny, Japonska a Oceánie.
Žádné jiné druhy rodu Cookeina nejsou z Bornea udávány. Nalezení C. venezuelae je krajně nepravděpodobné – její rozšíření je omezeno na Jižní a Střední Ameriku a ostrovy v Karibském moři. Podobná situace zřejmě bude s C. colensoiopsis, která byla dosud nalezena pouze ve Venezuele. C. colensoi se vyskytuje v subtropickém pásmu, přednostně na jižní polokouli. C. sinensis je uváděna z Číny a Indie, stejně jako C. indica.
Šťavnatka březnovka
Houby / Poznávejme houby
Aleš Vít, 30.3.2014
na lokalitě březnovek
březnovky v mechatém loži vzrostlého smrko-borového lesa
březnovky v listovém opadu bučiny
Řekne-li se „březnovka“, většina z houbařů ví, o kterou houbu se jedná. Bylo by ale zajímavé vědět, jak často ji kdo při svých houbařských výpravách potkává v přírodě. Informace o nálezech této houby přicházejí do ústředí České mykologické společnosti vesměs jen ojediněle a její výskyt na našem území považujeme obecně za zřídkavý.
Z toho lze usoudit, že březnovka je známá více z popisů v mykologické literatuře, nežli z běžných, houbařských nálezů. Je nemálo pokročilých houbařů i mykologů, kteří po ní dlouhá léta marně pátrají.
Z houbařské praxe je známo, že březnovky chutnají lesní zvěři, s oblibou je vyhledávají a požírají divočáci. Jejich trus pak mívá zelenavý nádech. Tedy nejen podle zbytků roztroušeně vyrýpnutých hub, ale případně i podle zmíněného trusu je pak možné usoudit na okolní výskyt březnovek.
Šťavnatka březnovka patří k časným jarním, lupenatým, jedlým houbám. Její výstižný popis uvádí na str. 320 publikace Přehled hub střední Evropy, ACADEMIA 2012, kolektivu spoluautorů Holec, Bielich, Beran.
*****
522. Hygrophorus marzuolus (Fr.) Bres. - šťavnatka březnovka. Plodnice často v řídkých trsech, dlouho ukryté pod zemí. Klobouk 40-120 mm, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, někdy mírně vmáčklý, často zvlněný. Pokožka klobouku hladká, jemně plstnatá, za vlhka mírně lepkavá, v mládí bílá, později, když plodnice prorazí nad povrch, sedavá až šedočerná, často mramorovaná, někdy s modravým nádechem. Lupeny sbíhavé, bílé až šedavé. Třeň 30-70 x 15-40 mm, válcovitý, často zprohýbaný a vrásčitý, suchý, šedavě bělavý. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku a v bázi třeně šedá. Vůně po medu či uvadajících růžích. Výtrusy 6-8 x 4-5,5 μm, elipsovité, až vejčité. Ill-V. Mykorhizní symbiont jehličnanů (smrk, borovice) i listnáčů (buk). Vzácně, v lesích, většinou v silné vrstvě opadu. [++]. • H. camarophyllus (Alb. et Schwein.) Dumée, Grandjean et Maire - š. kozí má pl. méně robustní, kl. pravidelný, jednobarevně tmavě šedohnědý a I. zřetelně sbíhavé. Pl. vyrůstají na podzim a nejsou ukryté pod zemí. Mykorh. symbiont jehličn., zejm. smrku. Velmi vzácně, ve vlhkých lesích. [+].
*****
Časopis československých houbařů zmiňuje březnovku na svých stránkách poprvé již ve svém prvním ročníku 1919-1920, a to v příspěvku K. Kudrny na str. 16 a na str. 17.
V dřívějších dobách, kdy byla březnovka výskytem bezesporu hojnější, byla i předmětem kulinářského zájmu houbařů. Není divu, je to masitá, chutná a vydatná houba, která téměř nebývá napadána hmyzem. Tomu odpovídá její uvedení v historických kodexech, neboli tržních seznamech jedlých hub, doporučovaných ke sběru a povolených k prodeji. Existují dobové recepty na její přípravu. V podobě ragout (ragú), houbové česnečky či připravená na kvasnicích byla tato houba bezesporu lahůdkou. Mezitím, kdy byla březnovka naposledy uvedena v seznamu tržních hub, resp. v ČSN 46 3195 z roku 1964, uběhlo letos na rok přesně 50 let. Pozdější seznamy s březnovkou, jako s tržním druhem, již nepočítají.
Ano, doba se podstatně změnila, stejně tak i obměna některých druhů v současně platném tržním seznamu hub. A tak s ohledem na zřídkavý výskyt březnovky a z toho vyplývající aspekt potřeby více sledovat a zaznamenávat její výskyt, než ji z potřeby vysbírávat, je dnes běžné kuchyňské zpracování březnovky spíše jen ojedinělou záležitostí.
Šťavnatka březnovka je zařazena v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky z roku 2007, kde je vedena v kategorii EN (endangered), jako ohrožený druh. Přesto, že březnovka nepatří mezi druhy chráněné zákonem, važme si toho, že se v některých letech objeví i v hojnějším počtu a buďme k ní ohleduplní.
Deconica montana - lysohlávka horská
Houby / Poznávejme houby
Radim Dvořák, 8.1.2014
Deconica montana - lysohlávka horská
foto 26.10.2012 v PP Pískovna u Dračice R. Dvořák
Deconica montana - lysohlávka horská
foto 8.1.2014 v PP Údolí Kunratického potoka R. Dvořák
Lysohlávka horská (Deconica montana (Pers.) P.D. Orton, dříve Psilocybe montana) je drobná nenápadná lupenatá houba, patřící do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).
Plodnice lysohlávky horské jsou drobné, rezavě hnědé, klobouk je nejprve polokulovitý, pak zvoncovitě rozložený, na středu někdy s hrbolkem, 5-20 mm v průměru, hygrofánní a za vlhka slizký, k okraji s prosvítajícími lupeny nebo až rýhovaný. Třeň je 2-5 cm dlouhý a 1-2 mm silný, hnědý, směrem shora dolů se ztmavující, podélně bílě vláknitě žíhaný. Lupeny jsou připojené až krátce sbíhavé, řídké, prostřídané pravidelně 3 lupénky o délce 1/4, 1/2 a 1/4 poloměru klobouku, v mládí rezavě hnědé s bělavým ostřím, ve zralosti černohnědé s jemným nafialovělým odstínem. Dužnina je tenká, rezavě hnědá, bez výrazného pachu, poraněním barvu neměnící.
Lysohlávku horskou najdeme obvykle ve skupinách v chladnějším období roku, tj. na podzim, brzy na jaře a také za mírné zimy. Roste na chudých půdách na sluncem vyhřívaných místech s xerotermní vegetací, například na jižně orientovaných prudkých svazích a skalách mezi suchomilnými mechy (nález z Krče) nebo na pionýrských stanovištích bez vyšší vegetace (nález z pískovny u Dračice). V Praze je také známá např. z Divoké Šárky.
Historie změny rodového jména je poměrně nedávná. Molekulárními studiemi se zjistilo, že rod Psilocybe je polyfyletický, přičemž typem rodu (tj. druhem, k němuž se latinské rodové jméno váže) byla právě Psilocybe montana, která patří do odlišné vývojové větve než halucinogenní druhy. Tím vyvstal problém, protože pro halucinogenní druhy bylo potřeba podle nomenklatorických pravidel vytvořit nové rodové jméno, zároveň byl ale v legislativě řady zemí široce používán název Psilocybe. Bylo tedy navrženo konzervovat rodové jméno Psilocybe s typem Psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá), čímž se jméno Deconica uvolnilo pro nehalucinogenní vývojovou větev, zahrnující lysohlávku horskou.
Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Houby / Poznávejme houby
Martin Kříž, 24.6.2013
Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Petr Mikuš
Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Martin Kříž
Letošní červen přinesl nezvykle časté nálezy podzimních druhů hub, kromě místy takřka běžných václavek se jednalo např. o čirůvku fialovou nebo dokonce strmělku mlženku. V některých oblastech vyrazily hojně helmovky ředkvičkové - Mycena pura a zaznamenán byl i její dvojník, helmovka narůžovělá - Mycena rosea.
Helmovka narůžovělá je často za helmovku ředkvičkovou zaměňovaná, mimo jiné proto, že barevná proměnlivost helmovky ředkvičkové je obrovská a může poněkud zasahovat i do odstínů helmovky narůžovělé. Podle čeho tedy helmovku narůžovělou odlišit? Vytváří obvykle o něco větší plodnice (s kloboukem širokým až 6 cm) a na klobouku má zpravidla přítomen hrbol, což spolu s jejím charakteristickým barevným provedením (klobouk pěkně růžový a třeň i lupeny bělavé až narůžovělé) umožňuje její určení už na lokalitě. Typická forma helmovky ředkvičkové je naopak zbarvena v odstínech fialové, a to včetně třeně (který je v porovnání s helmovkou narůžovělou často nápadně tmavší). Pro oba druhy je společná nepříjemně ředkvová vůně a fakt, že se jedná o mírně jedovaté houby. Mikroskopické porovnání pak odhalí trochu větší průměrnou velikost výtrusů helmovky narůžovělé.
Helmovka narůžovělá roste od června do listopadu v listnatých a smíšených lesích ve spadaném listí zejména dubů, buků a lip, preferuje zásadité půdy. Jen jako zajímavost stojí za zmínku jmenná přesmyčka s helmovkou růžovou - Mycena rosella (při doslovném překladu latinských jmen by musela být česká jména těchto dvou druhů oproti současnému stavu prohozena, nicméně jejich pojmenování je již natolik vžité, že změny v tomto směru by jistě nepřinesly pozitivní ohlas).
Rostou hřiby borové, ale…
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 13.6.2013
hřib borový – Boletus pinophilus
foto: Matěj Pechout
co platilo, to už neplatí - na borováky (uprostřed) z našich lesů si odvykejte
demo foto: Vladimir Pavlíček
když borové hřiby, tak nyní už jen z dovozu (např. z Arma di Taggia, Itálie)
demo foto: Aleš Vít
Snímek hřibu borového nám do redakce zaslal Matěj Pechout, který svého „borováka“ nalezl a fotil v přirozeném prostředí jeho růstu v lesích kolem Velkých Hamrů. V podhůří Jizerských hor nebývá jeho výskyt právě hojný.
S touto houbou se to v současnosti má následovně.
Až donedávna byl u nás hřib borový doporučen k běžnému sběru, stejně jako další bílé hřiby, obecný a dubový. A stejně jako oba zmíněně, byl hřib borový kodexovou alias tržní houbou.
Pro jeho vcelku zřídkavý výskyt v našich krajích se hřib borový ocitl v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky v kategorii VU vulnerable, kde je veden jako ohrožený druh. Nyní tedy patří k houbám, zasluhujícím sledování a naši ochranu.
Podobně byl „borovák“ podmínečně vyřazen ze zmíněného seznamu tržních hub. To v praxi znamená, že sice je možné s ním v ČR obchodovat, ale jen v případě, že pochází z dovozu.
Pro účely uvádění do oběhu je třeba doložit způsob jeho nabytí.
PRO ZVĚTŠENÍ OBRAZU
KLIKNĚTE NA SNÍMEK
Ještě k masečníku kulovitému...
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 9.5.2013
masečník kulovitý - Sarcosoma globosum
pohled do vnitřku plodnice masečníku kulovitého
Toto pondělí jste mohli vidět na přednášce skutečnou raritu mezi houbami - masečník kulovitý (Sarcosoma globosum). Plodnice byly zaslány z Finska, jako vědecký dar členu užšího výboru ČMS Michalu Mikšíkovi. V zemi odeslání je tato houba sice také vzácná, ale není státem chráněná.
Jedná se o askomycet, který je příbuzný např. zvonečku pohárkovitému (Urnula craterium), s kterým se každé jaro můžete na našich stránkách setkat. Plodnice má v mládí (do velikosti cca 2 cm) tvar malé drobné černohnědé, pružné, kuličky. Povrch plodnice je sametový a jemně zvrásněný. V horní části již od mládí je patrná mírná kulovitá lesklá prohlubeň, která se zvětšuje s růstem plodnice. V dospělosti se tvar masečníku mění na +/ - soudkovitý, později má tvar nízkého hrnečku, nakonec je jeho tvar bochníkovitý až téměř placatý, jakoby stlačený. V dospělosti má plodnice na šířku 8-10 (12) cm a výšku cca 5-7 cm. Prohlubeň na vrcholu plodnice, která nese výtrusorodou část (rouško) se v dospělosti postupně zvětšuje až k okraji, který nakonec zcela překrývá, až nakonec samotná nosná část plodnice mizí (v důsledku úbytku vody) a není téměř znatelná. Dužnina masečníku je v mládí lesklá, vyplněná rosolovitou hmotou a dutinou s volnou vodou příjemné chuti o objemu cca 30-60 cm³. Postupně, na úkor výtrusorodé části, ztrácí dužnina svůj obsah a tím i svůj tvar.
Masečník kulovitý roste ve starých mechatých smrčinách, někdy již velmi brzy po odtání sněhu, nejvíce roste v březnu a dubnu, vzácně i počátkem května. Jedná se o extrémně vzácnou houbu, která je kriticky ohrožená prakticky v každé zemi, kde se vyskytuje. Byl také zařazen mezi 33 nejvzácnějších hub Evropy. Poněkud hojnější je v některých oblastech Skandinávie a v Rusku. V České republice byl poprvé zaznamenán v roce 1880 z Čekanic u Tábora, později byl nalezen na Šumavě, v Krtelském lese u Netolic, u Budislavské hory (Tučapy v Jižních Čechách, u Čeřenic v Posázaví a na dvou lokalitách v jihozápadní Moravě (Borek). Naposledy byl nalezen v jehličnatém lese u Vlažinky východně od Dačic v roce 1966. Vůbec první literární zmínky o nálezu masečníku jsou z r. 1755 z Bavorska a dále až do roku 1812 nebyly o tomto druhu v literatuře žádné zmínky o dalších nálezech. V r. 1812 byl objeven ve Švédsku a později byl postupně nalézán v dalších zemích.
Přestože mnoho profesionálních i amatérských mykologů po tomto druhu u nás každý rok pátrá, zatím se jej od posledního nálezu nepodařilo znovu nalézt. Plodnice, kterou jste mohli vidět na přednášce, bude předána po usušení Národnímu muzeu.
Pokoušejte štěstenu i vy, pátrejte a znovu objevte tuto vzácnou houbu na našem území.
Michal Mikšík
