Poznávejme houby - jedlé, nejedlé, vzácné a chráněné

Přehled článků

Seznam všech článků této sekce

Strana 1 / 5, články 1 - 10 / 49

 <   1   2   3   4   5   > 

• 29.6.2024   Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 5. část - luční enkláva Bor, díl I - voskovky (doprovodný text k článku v MSb 1/2024)
• 18.3.2024   Termíny zkoušek ze znalosti hub pro Prahu a Středočeský kraj
• 24.9.2023   Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U Stupíku (doprovodný text k článku v MSb 3/2022)
• 21.12.2022   Dvě nově vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Brdy
• 24.8.2022   Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 2. část – louka na Kloboučku (doprovodný text k článku v MSb 1/2022)
• 17.3.2016   Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu
• 30.3.2014   Šťavnatka březnovka
• 8.1.2014   Deconica montana - lysohlávka horská
• 24.6.2013   Mycena rosea - helmovka narůžovělá
• 13.6.2013   Rostou hřiby borové, ale…

  Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 5. část - luční enkláva Bor, díl I - voskovky (doprovodný text k článku v MSb 1/2024)

  Houby / Poznávejme houby

  Radim Dvořák, 29.6.2024

Hygrocybe_splendidissima - voskovka nádherná
nález 0013-2019-0036 z 16.10.2019
foto: Radim Dvořák

Hygrocybe mucronella – voskovka hořká
nález 0013-2021-0164 z 2.10.2021
foto: Radim Dvořák

Fotografované nálezy uvedené v článku s číslem nálezu

Cuphophyllus pratensis - voskovka luční

• 0066-2021-0290 - 9.10.2021 - foto, mikro
• 0013-2022-0367 - 14.10.2022 - foto

Cuphophyllus radiatus - voskovka paprsčitá

• 0013-2019-0131 - 19.10.2019 - foto
• 0013-2023-0088 - 29.10.2023 - 7x foto

Cuphophyllus virgineus - voskovka panenská

• 0066-2021-0296 - 16.10.2021 - 2x foto, mikro

Gliophorus irrigatus - voskovka kluzká

• 0013-2022-0358 - 14.10.2022 - 3x foto

Gliophorus laetus - voskovka veselá

• 0013-2019-0102 - 27.10.2019 - 2x foto

Gliophorus psittacinus - voskovka papouščí

• 0013-2017-0018 - 18.10.2017 - 4x foto
• 0013-2021-0165 - 2.10.2021 - 1x foto
• 0013-2022-0370 - 14.10.2022 - 1x foto

Hygrocybe coccinea - voskovka šarlatová

• 0013-2017-0038 - 18.10.2017 - 4x foto
• 0013-2019-0081 - 16.10.2019 - 3x foto
• 0013-2019-0098 - 27.10.2019 - 1x foto
• 0066-2021-0291 - 9.10.2021 - 3x foto, mikro
• 0066-2021-0292 - 9.10.2021 - 2x foto, mikro
• 0013-2022-0349 - 14.10.2022 - 2x foto

Hygrocybe conica - voskovka kuželovitá

• 0013-2021-0249 - 3.8.2021 - 2x foto

Hygrocybe glutinipes - voskovka slizonohá

• 0013-2017-0007 - 7.10.2017 - 1x foto

Hygrocybe chlorophana - voskovka citronová

• 0013-2022-0351 - 14.10.2022 - 6x foto

Hygrocybe intermedia - voskovka prostřední

• 0013-2021-0126 - 3.8.2021 - 4x foto

Hygrocybe mucronella - voskovka hořká

• 0013-2017-0011 - 7.10.2017 - 4x foto, 5x SEM
• 0013-2021-0164 - 2.10.2021 - 6x foto

Hygrocybe punicea - voskovka granátová

• 0013-2021-0175 - 2.10.2021 - 2x foto

Hygrocybe quieta - voskovka zlatožlutá

• 0013-2017-0050 - 26.10.2017 - 1x foto

Hygrocybe splendidissima - voskovka nádherná

• 0013-2017-0048 - 7.10.2017 - 1x foto
• 0013-2017-0039 - 18.10.2017 - 2x foto
• 0013-2019-0036 - 16.10.2019 - 2x foto
• 0013-2021-0171 - 2.10.2021 - 2x foto
• 0013-2021-0172 - 2.10.2021 - 4x foto
• 0013-2022-0338 - 14.10.2022 - 6x foto

Rozšíření diskutovaných druhů v databázi NDOP

• Cuphophyllus pratensis (Schaeff.) Bon – voskovka luční
• Cuphophyllus virgineus (Wulfen) Kovalenko – voskovka panenská
• Gliophorus irrigatus (Pers.) A.M. Ainsw. & P.M. Kirk - voskovka kluzká
• Gliophorus laetus (Pers.) Herink – voskovka veselá
• Gliophorus psittacinus (Schaeff.) Herink – voskovka papouščí
• Hygrocybe ceracea (Wulfen) P. Kumm. – voskovka vosková
• Hygrocybe coccinea (Schaeff.) P. Kumm. – voskovka šarlatová
• Hygrocybe conica (Schaeff.) P. Kumm. – voskovka kuželovitá
• Hygrocybe glutinipes (J.E. Lange) R. Haller Aar – voskovka slizonohá
• Hygrocybe chlorophana (Fr.) Wünsche – voskovka citronová
• Hygrocybe intermedia (Pass.) Fayod – voskovka prostřední
• Hygrocybe mucronella (Fr.) P. Karst. – voskovka hořká
• Hygrocybe punicea (Fr.) P. Kumm. – voskovka granátová
• Hygrocybe quieta (Kühner) Singer – voskovka klidná
• Hygrocybe reidii Kühner – voskovka Reidova
• Hygrocybe splendidissima (P.D. Orton) M.M. Moser – voskovka nádherná

Odkazy pod čarou a doplňující informace

• Umístění lokality: https://mapy.cz/s/lutojubesa
• Mapový list c158 1. vojenského mapování
• Myslivna na Boru - odstavec a 3 fotografie, zde poslední obrázek
• Geologické mapy ČGS
• Natura 2000
• Mycobank
• Náleziště - produkční verze
• Náleziště - vývojová verze - vyhledávání podle čísla nálezu
• Seznamy indikačních druhů živočichů a hub pro jednotlivé typy přírodních stanovišť podle Katalogu biotopů ČR, certifikovaná metodika MŽP ČR
• Metodika druhové ochrany hub, příloha Terestrické saprotrofní druhy a ostatní skupiny

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Termíny zkoušek ze znalosti hub pro Prahu a Středočeský kraj

  Houby / Poznávejme houby

  Markéta Vlčková, 18.3.2024

Dámy a pánové,

obdrželi jsme organizační informace o vyhlášení termínů zkoušky ze znalosti hub, konaných hygienickými stanicemi (HS) Středočeského kraji se sídlem v Praze a HS v Praze.

Termíny zkoušek konaných na KHS Středočeského kraje v roce 2024 jsou stanoveny na úterý 9.4.2024 a v úterý 25.6.2024 vždy od 10 hodin. Zájemci se mohou přihlásit v sídle KHS Středočeský kraj (Dittrichova 17, 120 00, Praha 2). Pozvánka zde. https://www.prerovnadlabem.eu/…23/

Termíny zkoušek konaných na HS Prahy v roce 2024 jsou stanoveny na středu 24. 4. 2024 a středu 15. 5. 2024. Podle počtu uchazečů se začátkem již od 9 hodin. Přihlášku ke zkoušce laskavě zašlete nejpozději 14 dní před termínem zkoušky e-mailem nebo poštou na adresu: Hygienická stanice hlavního města Prahy, Rytířská 404/12, 110 01 Praha 1, e-mail: podatelna@hygpraha.cz.

Studijní materiály ke zkouškám jsou umístěny např. zde nebo v námi zpracovaném shrnutí. Přednášky na dané téma se v rámci přednáškového cyklu ČMS se budou konat 2.4. 2024 a 9.4.2024. Zájemci o termín zkoušky 9.4.2024 mohou využít nahrávky na YouTube (v jedovatých houbách ani v legislativě ke změnám nedošlo).

Za redakci webu ČMS,

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U Stupíku (doprovodný text k článku v MSb 3/2022)

  Houby / Poznávejme houby

  Radim Dvořák, 24.9.2023

Lokalita U Stupíku

Odkaz na mapy.cz

Odkazy na nálezy uvedené v článku

Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.

Amanita friabilis - muchomůrka olšová

• Nález 0013-2018-0031 (6x foto, 4x mikro, 4x SEM)
• Nález 0013-2019-0018

Craterellus lutescens - liška žlutavá

• Nález 0013-2017-0016 (4x foto)

Lactarius lilacinus - ryzec lilákový

• Nález 0013-2018-0030 (5x foto, 3x mikro)

Lactarius sphagneti - ryzec rašeliníkový

• Nález 0013-2018-0036 (1x foto)

Další nálezy zmíněné ve výčtu

Cortinarius sanguineus - pavučinec krvavý

• Nález 0013-2018-0019 (4x foto, 2x mikro)

Delicatula integrella - žebernatka maličká

• Nález 0013-2018-0021 (7x foto)

Hymenoscyphus vernus - voskovička jarní

• Nález 0013-2019-0009 (2x foto)

Inocybe sindonia - vláknice sindonská

• Nález 0013-2018-0026 (3x foto, 5x mikro)

Tephrocybe palustris - penízovka rašeliníková

• Nález 0013-2018-0020 (3x foto, 1x mikro)

Trichophaea hybrida - bělokosmatka pospolitá

• Nález 0013-2018-0023 (3x foto, 3x mikro)

Odkazy uvedené v článku pod čarou

• Systém Natura 2000
• Mycobank
• Náleziště – produkční verze
• Náleziště – vývojová verze - vyhledávání podle čísla nálezu
• NDOP - rozšíření muchomůrky olšové v ČR
• Vzpomínka na terénní semináře ČMS v roce 2016
• NDOP - rozšíření ryzce lilákového v ČR
• Seznamy indikačních druhů živočichů a hub pro jednotlivé typy přírodních stanovišť podle Katalogu biotopů ČR
• Metodika druhové ochrany hub

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Dvě nově vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Brdy

  Houby / Poznávejme houby

  Radim Dvořák, 21.12.2022

Voskovka šarlatová - Hygrocybe coccinea
9.10.2022 louka na Kloboučku
foto: Radim Dvořák

V CHKO Brdy byla ke konci roku 2022 vyhlášena dvě nová maloplošná zvláště chráněná území - PP Vystrkov a PR Klobouček.

Tým ČMS se podílí na výzkumu mykobioty tohoto po dlouhé době veřejnosti zpřístupněného území. Těší nás, že předmětem ochrany v PR Klobouček se staly na základě našeho doporučení také houby. Více o této lokalitě najdete v Mykologickém sborníku 1/2022 a v doprovodném článku zde na myko.cz.

Více najdete v aktualitách na webu CHKO Brdy:

• Vystrkov – nově vyhlášená přírodní památka v CHKO Brdy
• V CHKO Brdy jsme si k Vánocům nadělili dárek – další vyhlášené maloplošné chráněné území, přírodní rezervaci Klobouček.

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 2. část – louka na Kloboučku (doprovodný text k článku v MSb 1/2022)

  Houby / Poznávejme houby

  Radim Dvořák, 24.8.2022

Louka na Kloboučku

Odkaz na mapy.cz

Odkazy na nálezy uvedené v článku

Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.

Agrocybe erebia – polnička lysá

• Nález 0013-2020-0216 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3916

Atheniella flavoalba – helmovka žlutobílá

• Nález 0013-2020-0218 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3918

Bolbitius titubans – slzečník žloutkový

• Nález 0013-2019-0070 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2800
• Nález 0013-2021-0159 - https://www.myko.cz/myko/public/item/5165 (2x foto)

Clavulinopsis sp. – kyjovečka

• Nález 0013-2019-0066 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2796 (1x foto)
• Nález 0013-2019-0084 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2836

Cuphophyllus pratensis - voskovka luční

• Nález 0013-2021-0158 - https://www.myko.cz/myko/public/item/5164 (1x foto)

Entoloma incarnatofuscescens - závojenka modrohnědá

• Nález 0013-2019-0069 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2799 (7x foto, 4x mikro, 3x SEM)

Entoloma porphyrophaeum – závojenka šedohnědá

• Nález 0013-2019-0064 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2794 (4x foto, 2x SEM)
• Nález 0013-2019-0082 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2834
• Nález 0013-2020-0217 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3917 (2x foto)

Hygrocybe coccinea – voskovka šarlatová

• Nález 0013-2019-0086 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2838 (2x foto)

Hygrocybe insipida - voskovka mírná

• Nález 0013-2019-0065 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2795 (5x foto)

Lycoperdon utriforme – pýchavka dlabaná

• Nález 0013-2019-0068 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2798

Mycena aetites – helmovka šedolupenná

• Nález 0013-2019-0067 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2797 (1x foto)

Tricholoma psammopus – čirůvka modřínová

• Nález 0013-2019-0083 - https://www.myko.cz/myko/public/item/2835
• Nález 0013-2020-0219 - https://www.myko.cz/myko/public/item/3919 (5x foto)

Odkazy uvedené v článku pod čarou:

• Systém Natura 2000: https://www.ochranaprirody.cz/uzemni-ochrana/natura-2000/
• Mycobank: https://www.mycobank.org/
• Náleziště – produkční verze: https://www.myko.cz/naleziste/
• Náleziště – vývojová verze: https://www.myko.cz/myko/public/item/search

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu

  Houby / Poznávejme houby

  Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 17.3.2016

Cookeina speciosa
foto: Zuzana Egertová

Cookeina speciosa - hnědá forma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina korfii
foto: Zuzana Egertová

Cookeina insititia
foto: Zuzana Egertová

Cookeina (Pezizales, Sarcoscyphaceae) patří k nejnápadnějším a nejprostudovanějším rodům hub v tropických nížinných deštných lesích. Nejstarší zmínka v literatuře pochází už z roku 1705, kdy byla publikována ilustrace C. speciosa (pod jménem Peziza speciosa).

Plodnice druhů rodu Cookeina dorůstají až okolo 3 cm v průměru, bývají pružné, odolné vůči poškození a pestře zbarvené – vlivem obsahu karotenoidů nejčastěji v odstínech červené, žluté a oranžové, méně často bílé nebo hnědé. Některé druhy mají poměrně dlouhou stopku (až 8 cm), jiné mohou být téměř přisedlé. Rostou nejčastěji na spadaných, nepříliš rozložených větvích. V současnosti se rozeznává 9 druhů, z nichž se nám zatím na Borneu podařilo najít čtyři – C. speciosa, C. tricholoma, C. korfii a C. insititia. Při určování je potřeba všímat si především přítomnosti či nepřítomnosti makroskopicky viditelných chlupů a jejich délky a rozmístění, z mikroskopických znaků jsou pak nejdůležitější tvar, velikost a ornamentika výtrusů, dále například přítomnost či absence želatinózní vrstvy v excipulu.

Cookeina speciosa se pozná podle krátkých chlupů uspořádaných v několika málo řadách při okraji apothecia. Zbarvení je velmi proměnlivé, což nejspíš zapřičinilo, že byla popsána pod celou řadou jmen (nejčastěji se objevují synonyma C. sulcipes a C. hindsii). Zřejmě jde skutečně o komplex blízce příbuzných druhů, jejichž koncept bude muset být vyřešen pomocí molekulárních metod. Výtrusy jsou elipsoidní až široce elipsoidně vřetenovité, 20–36 x 10–18 µm velké, s ornamentikou tvořenou jemnými, nízkými, někdy anastomózujícími hřebínky. Jedná se o pantropický taxon. Společně s C. tricholoma je nejběžnějším zástupcem rodu.

Plodnice Cookeina tricholoma jsou pokryty nápadnými dlouhými chlupy. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, měří 25–40 x 12–21 µm a jsou ornamentované tenkými, podélnými, paralelně běžícími hřebínky, které někdy anastomózují. Stejně jako C. speciosa je rozšířena v tropech celého světa.

Velmi podobným druhem je Cookeina korfii, která byla pro vědu popsána teprve v loňském roce, a to podle herbářových položek z Filipín z roku 1966. Pojmenována byla na počest slavného amerického mykologa Richarda P. Korfa při příležitosti jeho 90. narozenin. Výtrusy jsou široce elipsoidně vřetenovité až úzce citrónovité, na pólech zašpičatělé a často s přívěsky, hladké, velikosti 22–25 x 9–11.5 µm.

Cookeina insititia, někdy vyčleňovaná do rodu Boedijnopeziza nebo řazená do rodu Microstoma, bývá zbarvena bíle až krémově a dorůstá menších rozměrů než ostatní druhy - průměr plodnic většinou nepřesahuje 1 cm, výška se pohybuje nanejvýš do 2,5 cm. Disk je hluboce konkávní a na jeho okraji vyrůstají světlé, vztyčené chlupy, dlouhé až 2 mm. V excipulu je přítomen gel. Výtrusy měří 35–50 x 8–16 µm, jsou hladké, mají úzce vřetenovitý nebo téměř vřetenovitý tvar, někdy bývají zahnuté. Na Borneu jde pravděpodobně o vcelku vzácný druh – nalezli jsme jedinou plodnici v brunejské části ostrova. Kromě jihovýchodní Asie je C. insititia známa také z Číny, Japonska a Oceánie.

Žádné jiné druhy rodu Cookeina nejsou z Bornea udávány. Nalezení C. venezuelae je krajně nepravděpodobné – její rozšíření je omezeno na Jižní a Střední Ameriku a ostrovy v Karibském moři. Podobná situace zřejmě bude s C. colensoiopsis, která byla dosud nalezena pouze ve Venezuele. C. colensoi se vyskytuje v subtropickém pásmu, přednostně na jižní polokouli. C. sinensis je uváděna z Číny a Indie, stejně jako C. indica.

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Šťavnatka březnovka

  Houby / Poznávejme houby

  Aleš Vít, 30.3.2014

na lokalitě březnovek

březnovky v mechatém loži vzrostlého smrko-borového lesa

březnovky v listovém opadu bučiny

Řekne-li se „březnovka“, většina z houbařů ví, o kterou houbu se jedná. Bylo by ale zajímavé vědět, jak často ji kdo při svých houbařských výpravách potkává v přírodě. Informace o nálezech této houby přicházejí do ústředí České mykologické společnosti vesměs jen ojediněle a její výskyt na našem území považujeme obecně za zřídkavý.

Z toho lze usoudit, že březnovka je známá více z popisů v mykologické literatuře, nežli z běžných, houbařských nálezů. Je  nemálo pokročilých houbařů i mykologů, kteří po ní dlouhá léta marně pátrají.

Z houbařské praxe je známo, že březnovky chutnají lesní zvěři, s oblibou je vyhledávají a požírají divočáci. Jejich trus pak mívá zelenavý nádech. Tedy nejen podle zbytků roztroušeně vyrýpnutých hub, ale případně i podle zmíněného trusu je pak možné usoudit na okolní výskyt březnovek.

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Deconica montana - lysohlávka horská

  Houby / Poznávejme houby

  Radim Dvořák, 8.1.2014

Deconica montana - lysohlávka horská
foto 26.10.2012 v PP Pískovna u Dračice R. Dvořák

Deconica montana - lysohlávka horská
foto 8.1.2014 v PP Údolí Kunratického potoka R. Dvořák

Lysohlávka horská (Deconica montana (Pers.) P.D. Orton, dříve Psilocybe montana) je drobná nenápadná lupenatá houba, patřící do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).

Plodnice lysohlávky horské jsou drobné, rezavě hnědé, klobouk je nejprve polokulovitý, pak zvoncovitě rozložený, na středu někdy s hrbolkem, 5-20 mm v průměru, hygrofánní a za vlhka slizký, k okraji s prosvítajícími lupeny nebo až rýhovaný. Třeň je 2-5 cm dlouhý a 1-2 mm silný, hnědý, směrem shora dolů se ztmavující, podélně bílě vláknitě žíhaný. Lupeny jsou připojené až krátce sbíhavé, řídké, prostřídané pravidelně 3 lupénky o délce 1/4, 1/2 a 1/4 poloměru klobouku, v mládí rezavě hnědé s bělavým ostřím, ve zralosti černohnědé s jemným nafialovělým odstínem. Dužnina je tenká, rezavě hnědá, bez výrazného pachu, poraněním barvu neměnící.

Lysohlávku horskou najdeme obvykle ve skupinách v chladnějším období roku, tj. na podzim, brzy na jaře a také za mírné zimy. Roste na chudých půdách na sluncem vyhřívaných místech s xerotermní vegetací, například na jižně orientovaných prudkých svazích a skalách mezi suchomilnými mechy (nález z Krče) nebo na pionýrských stanovištích bez vyšší vegetace (nález z pískovny u Dračice). V Praze je také známá např. z Divoké Šárky.

Historie změny rodového jména je poměrně nedávná. Molekulárními studiemi se zjistilo, že rod Psilocybe je polyfyletický, přičemž typem rodu (tj. druhem, k němuž se latinské rodové jméno váže) byla právě Psilocybe montana, která patří do odlišné vývojové větve než halucinogenní druhy. Tím vyvstal problém, protože pro halucinogenní druhy bylo potřeba podle nomenklatorických pravidel vytvořit nové rodové jméno, zároveň byl ale v legislativě řady zemí široce používán název Psilocybe. Bylo tedy navrženo konzervovat rodové jméno Psilocybe s typem Psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá), čímž se jméno Deconica uvolnilo pro nehalucinogenní vývojovou větev, zahrnující lysohlávku horskou.

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Mycena rosea - helmovka narůžovělá

  Houby / Poznávejme houby

  Martin Kříž, 24.6.2013

Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Petr Mikuš

Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Martin Kříž

Letošní červen přinesl nezvykle časté nálezy podzimních druhů hub, kromě místy takřka běžných václavek se jednalo např. o čirůvku fialovou nebo dokonce strmělku mlženku. V některých oblastech vyrazily hojně helmovky ředkvičkové - Mycena pura a zaznamenán byl i její dvojník, helmovka narůžovělá - Mycena rosea.

Helmovka narůžovělá je často za helmovku ředkvičkovou zaměňovaná, mimo jiné proto, že barevná proměnlivost helmovky ředkvičkové je obrovská a může poněkud zasahovat i do odstínů helmovky narůžovělé. Podle čeho tedy helmovku narůžovělou odlišit? Vytváří obvykle o něco větší plodnice (s kloboukem širokým až 6 cm) a na klobouku má zpravidla přítomen hrbol, což spolu s jejím charakteristickým barevným provedením (klobouk pěkně růžový a třeň i lupeny bělavé až narůžovělé) umožňuje její určení už na lokalitě. Typická forma helmovky ředkvičkové je naopak zbarvena v odstínech fialové, a to včetně třeně (který je v porovnání s helmovkou narůžovělou často nápadně tmavší). Pro oba druhy je společná nepříjemně ředkvová vůně a fakt, že se jedná o mírně jedovaté houby. Mikroskopické porovnání pak odhalí trochu větší průměrnou velikost výtrusů helmovky narůžovělé.

Helmovka narůžovělá roste od června do listopadu v listnatých a smíšených lesích ve spadaném listí zejména dubů, buků a lip, preferuje zásadité půdy. Jen jako zajímavost stojí za zmínku jmenná přesmyčka s helmovkou růžovou - Mycena rosella (při doslovném překladu latinských jmen by musela být česká jména těchto dvou druhů oproti současnému stavu prohozena, nicméně jejich pojmenování je již natolik vžité, že změny v tomto směru by jistě nepřinesly pozitivní ohlas).

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

  Rostou hřiby borové, ale…

  Houby / Poznávejme houby

  Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 13.6.2013

hřib borový – Boletus pinophilus
foto: Matěj Pechout

co platilo, to už neplatí - na borováky (uprostřed) z našich lesů si odvykejte
demo foto: Vladimir Pavlíček

když borové hřiby, tak nyní už jen z dovozu (např. z Arma di Taggia, Itálie)
demo foto: Aleš Vít

Snímek hřibu borového nám do redakce zaslal Matěj Pechout, který svého „borováka“ nalezl a fotil v přirozeném prostředí jeho růstu v lesích kolem Velkých Hamrů. V podhůří Jizerských hor nebývá jeho výskyt právě hojný.

S touto houbou se to v současnosti má následovně.

Až donedávna byl u nás hřib borový doporučen k běžnému sběru, stejně jako další bílé hřiby, obecný a dubový. A stejně jako oba zmíněně, byl hřib borový kodexovou alias tržní houbou.

Pro jeho vcelku zřídkavý výskyt v našich krajích se hřib borový ocitl v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky v kategorii VU vulnerable, kde je veden jako ohrožený druh. Nyní tedy patří k houbám, zasluhujícím sledování a naši ochranu.

Podobně byl „borovák“ podmínečně vyřazen ze zmíněného seznamu tržních hub. To v praxi znamená, že sice je možné s ním v ČR obchodovat, ale jen v případě, že pochází z dovozu.

Pro účely uvádění do oběhu je třeba doložit způsob jeho nabytí.

PRO ZVĚTŠENÍ OBRAZU

KLIKNĚTE NA SNÍMEK

  Odkaz na článek pro citaci

  Přehled článků na této straně

Strana 1 / 5, články 1 - 10 / 49

 <   1   2   3   4   5   >