Z pražské přednášky 21. 5. 2012
Aleš Vít, 22.5.2012

smrž vysoký - Morchella elata

pečárka Bernardova - Agaricus bernardii
Včerejší pražská přednáška byla ve znamení historie pěstování hub. Pro zájemce z odborné i ostatní veřejnosti proběhla na obvyklém místě, v posluchárně č. 115 VŠUP na nám. Jana Palacha. Byla to velmi zajímavá a poučná podívaná v podání ing. Ivana Jablonského.
V rámci tradičního výkladu k doneseným houbám stála tentokrát za podívanou skupinka smržů vysokých. Díky jejich tvarové rozmanitosti, rozdílné velikosti plodnic, a také s ohledem na skutečnost, že pocházely ze skupiny celkem 61 kusů pohromadě rostoucích smržů ve všech růstových stádiích, padl i názor, že by se nemuselo jednat pouze o jediný druh smrže. Ostatně, při určování smržů nebývá ani mezi znalci tohoto rodu hub cesta k názorové shodě někdy úplně přímočará. Přítomný dr. Kotlaba si dovede představit a za užitečný by v této otázce považoval seriózní a podporovaný výzkum. Největší smrž z donesených exemplářů na včerejší přednášku měřil celých 30 cm.
Jinou zajímavou hubou, díky zbarvení na řezu poutavou spíše pro oko, nežli pro použití v kuchyni, zde byla pečárka Bernardova. Je sice známo, že všechny červenající pečárky jsou považovány za jedlé, resp. nejsou jedovaté, ale právě tuto pečárku, díky jejímu pachu po mořských řasách, bude lépe k jídlu nikterak zeširoka nedoporučovat.
AV