Jak se nám selo se sv. Prokopem?
Markéta Vlčková, 6.7.2024
Teraz?
foto: Markéta Vlčková
Teraz!
foto: Markéta Vlčková
v parku jsme rozvinuli rojnici...
foto: Markéta Vlčková
...prozkoumali jsme stromy...
foto: Markéta Vlčková
...a našli jsme jednu lesklokorku
foto: Markéta Vlčková
lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum)
foto: Markéta Vlčková
...a druhou lesklokorku
foto: Markéta Vlčková
lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum)
foto: Václav Matějka
zastávka u sv. Prokopa
foto: Markéta Vlčková
diskuze nad nálezem (ryzce)
foto: Markéta Vlčková
bez špekáčků by to nešlo
foto: Markéta Vlčková
minivýstavka byla dost maxi
foto: Markéta Vlčková
sice nejsme všichni, ale i tak je nás tu až kam
foto: Gabriela Kárníková
kde se vzaly, tu se vzaly syrovinky (Lactarius volemus)
foto: Markéta Vlčková
krásnorůžek rohovitý (Calocera cornea)
foto: Václav Matějka
špička kolovitá (Marasmius rotula)
foto: Václav Matějka
číšenka rýhovaná (Cyathus striatus)
foto: Markéta Vlčková
dřevnatka mnohotvárná (Xylaria polymorpha)
foto: Václav Matějka
ryzec, který nás velmi zaujal
foto: Markéta Vlčková
kozák dubový (Leccinellum crocipodium)
foto: Václav Matějka
hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri)
foto: Markéta Vlčková
hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus)
foto: Markéta Vlčková
holubinka nejvonnější (Russula fragrantissima)
foto: Markéta Vlčková
lesklík křehký (Leocarpus fragilis)
foto: Markéta Vlčková
Milé houbařstvo,
v pátek 5. 7. kolegové z MK Choceň odemykali ve svém rajónu hlavní houbařskou sezónu a my jsme měli to štěstí, že jsme mohli být při tom. A pozor, setí hub se sv. Prokopem slavilo letos 25., tedy čtvrtkulaté narozeniny. Musíme říci, že zahájit mykologickou vycházku v hospodě je z našeho pohledu inovativní, ale také dost odvážné. Za jistých okolností totiž hrozí riziko, že se vůbec neodstartuje. Naštěstí to měl předseda MK Choceň pevně v rukou: za deset minut půl jedenácté zavelel k odchodu a dalších pět minut všichni účastníci čekali v pozoru, s jednou nohou ve třmeni, až zavelí: „Teraz!“ No, udělal nám to napínavé a zavelel až v 10:33, ale to je v pořádku – lidi je třeba udržovat ve střehu.
V počtu téměř pěti desítek jedinců jsme vyrazili přes Zámecký park vstříc zajímavým zážitkům. Vzhledem k mizernému růstu hub napříč republikou nebyla naše mykologická očekávání velká, ovšem výsledek nás přesvědčil o staré pravdě, že by člověk neměl předjímat, ale měl by si vše ověřit v praxi. Pravda, v tom parku toho mnoho nebylo, ovšem když jsme došli k piedestalu sv. Prokopa (bez Prokopa) a pokračovali dál do zapojeného lesa, mykosituace se výrazně vylepšila a na finální zastávce, vzdálené od startu něco málo přes dva kilometry, se sešlo druhů hub až nečekaně mnoho. Celkově se na výstavce sešlo téměř 100 různých druhů. Nechceme však podávat zavádějící informace – počet druhů byl pěkný, ovšem pokud jde o jednotlivé plodnice, už to tak skvělé nebylo. Rozhodně to nebylo tak, že by v lese byla houba na houbě, naopak, musely se dost hledat a plodnic od jednotlivých druhů (až na výjimky) nebylo mnoho. Na druhou stranu, aspoň pár hezkých plodnic k jídlu se najít podařilo.
A co jsme potkali zajímavého? Kromě obvyklého spektra hub, které jsou všudezdejší a které jsme víceméně čekali i za ne zcela příznivých růstových podmínek, jsme nalezli i pár zajímavostí, byť se většinou nejednalo o žádné vyslovené špeky. V parku zaujaly lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum) a lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum). V zapojeném listnatém lese pak ryzec ze sekce Plinthogali, o kterém je domněnka, že by mohlo jít o ryzec křídlatovýtrusý (Lactarius pterosporus), hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus), kozák dubový (Leccinellum crocipodium) a hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri). Pěkný by byl i hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus), kdyby byl větší než půl cenťáku. Houbou, která dokázala projasnit den Martinovi Křížovi, se pak stala holubinka nejvonnější neboli marcipánová (Russula fragrantissima) – ona tedy není nijak zvlášť krásná, ale hezky voní. Některým dalším účastníkům projasnila den roztomilá hlenka, konkrétně lesklík křehký (Leocarpus fragilis), ovšem jsme si vědomi, že to není houba, takže je trochu podvod ji tu ukazovat. Snad nám čtenářstvo odpustí.
Po tom, co jsme si u pergoly v cílové destinaci, kde byl i pojízdný pivní bar (díky za něj), opekli buřty, jsme se vydali zpět tam, odkud jsme přišli, tzn. do restaurace Splav na další pivo a pozdní oběd (nebo časnou večeři, jak kdo chce). Závěrem: bylo to krásné, těšíme se na další ročník a všichni, kdo můžete, určitě přijďte, stojí to za to!
Vaše redakce
PS: kdyby někdo toužil po společné fotce, nechť napíše na marketa.vlckova@myko.cz.