Aktuality - článek číslo 1481
Vzpomínka na 3. terénní seminář ČMS v Salaši u Velehradu
Radim Dvořák, 24.9.2015
společné foto účastníků semináře - fotil Milan Němčický
informační tabule přírodního parku Chřiby
korunokyjka svícnovitá - Artomyces pyxidatus
foto: Radim Dvořák
helmovka jehličková - Mycena acicula
foto: Radim Dvořák
slizečka porcelánová - Oudemansiella mucida
foto: Milan Němčický
helmovka medonohá - Mycena renati
foto: Martin Růžek
hlívovník klamný - Omphalotus illudens
foto: Lubomír Opat
bránovitec dvoutvarý - Trichaptum biforme
foto: Lubomír Opat
podloubník siný - Gyrodon lividus
foto: Martin Růžek
zvonkovka závojová - Tarzetta velata
foto: Martin Růžek
černolupen krvavý - Melanophyllum haematospermum
foto: Martin Růžek
křehutka vlnatá - Psathyrella cotonea
foto: Lubomír Opat
korálovec ježatý - Hericium erinaceus
foto: Milan Němčický
před sobotní přednáškou
foto: Milan Němčický
lakovka zakroucená - Laccaria tortilis
foto: Radim Dvořák
řasnatka Micheliova - Peziza michelii
foto: Radim Dvořák
Ve spolupráci s MK Salaš uspořádala ČMS ve dnech 18. - 20. 9. 2015 již třetí terénní seminář Určování hub v terénu v Salaši u Velehradu. Místem přednášek a výstavky nalezených hub byl sál v hostinci Na Dolině, účastníci byli ubytování zde nebo v kempu u Velehradu. Dorazilo celkem 29 účastníků z různých koutů naší republiky.
Okolní krásná příroda přírodního parku Chřiby se může chlubit čistým životním prostředím s řadou chráněných druhů fauny i flóry a šetrně obhospodařovanými lesy, které se svou druhovou skladbou a aktuální výsadbou blíží přirozenému lesu. Nejvíce jsou zastoupené bučiny, místy s příměsí habrů a dubů, méně pak kulturní smrčiny, v údolích potůčků je možné narazit na olšiny s vtroušenými jasany a javory, na teplých níže položených stráních nebo jižně orientovaných hřebenech nalezneme doubravy a dubohabřiny, všude je možné tu a tam spatřit modřín, zatímco borovice jsou zastoupené velmi řídce. V lesích je možné najít dostatek tlejícího dřeva, například smrkové pařezy zbylé po náhradě kulturních smrčin přirozenějším listnatým porostem, bukové větve i mohutné padlé kmeny. Na výslunných jižních svazích jsou místy také stepní porosty, jejichž návštěva neměla ale kvůli dlouhotrvajícímu suchu valný význam. Geologické podloží Chřibů tvoří flyše tvořené z pískovců a jílovců a slepenců, což dává v důsledku snadné eroze svahům a údolím charakteristický ostře zahloubený reliéf, tedy jde o náročný, kopcovitý terén.
Lektoři semináře Radim Dvořák, Jaroslav Landa a Lubomír Opat si místo konání a okolní přírodu prohlédli již v červnu 2015 s předsedkyní MK Salaš Alenou Filípkovou jako průvodkyní, ovšem v té době panovalo velké sucho a téměř žádné houby nerostly. Na seminář tak přijeli o den dříve, aby měli čas zmapovat okolí z hlediska vhodnosti pro plánované terénní exkurze. Ukázalo se, že houby sice nerostou nijak masově, ale dá se najít celkem vysoký počet druhů z různých skupin, přičemž nechybějí ani drobné houby, které při suchém počasí mizí jako první. Pozitivní vliv na počet druhů mělo především čisté prostředí a dostatek tlejícího dřeva na navštívených lokalitách. Nejvíce hub rostlo nijak překvapivě v údolích poblíž potoků a potůčků, zatímco na okolních kopcích byl růst slabý. Vzhledem k velmi teplému letošnímu počasí ještě téměř zcela chyběly typické podzimní houby, jako jsou václavky (Armillaria), šupinovky (Pholiota), čirůvky (Tricholoma), pavučince (Cortinarius), či šťavnatky (Hygrophorus).
Pátek
V pátek dopoledne pokračoval průzkum lektorů s paní Filípkovou, tentokrát v údolí jednoho z přítoků Salašky. Na toto místo se později vrátila část účastníků sobotní exkurze. Ze vzácných či zajímavých druhů byly nalezeny například helmovka jehličková (Mycena acicula), číšovec kápovitý (Calyptella capula), štítovka vrbová (Pluteus salicinus), holubinka ostrolupenná (Russula acrifolia), holubinka uhlová (Russula anthracina), choroš smolonohý (Royoporus badius), všudypřítomné v bučinách byly helmovky krvonohá (Mycena haematopus), šafránová (M. crocata) a medonohá (M. renati), holubinka sluneční (Russula solaris) a špička cibulová (Mycetinis alliaceus), místy se nacházely trsy slizečky porcelánové (Oudemansiella mucida), ryzec bledý (Lactarius pallidus), nalezena byla i korunokyjka svícnovitá (Artomyces pyxidatus). Z běžných druhů rostly nejvíce holubinky - zejména namodralá (Russula cyanoxantha), doupňáková (R. grisea), olivová (R. olivacea), bukovka (R. heterophylla), akvamarínová (R. chloroides) a černající (R. nigricans).
Po poledni začali přijíždět první účastníci, jimž byla přislíbena neformální odpolední vycházka. Ta se nakonec rozdělila na dvě skupinky, jedna zamířila do teplomilné dubohabřiny a druhá do vlhké olšiny. V dubohabřině šlo spíše o zjištění, jestli lze po dlouhotrvajícím suchu i v takovémto typu lokality něco objevit. Podařilo se několik zajímavých nálezů - hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus), hlívovník klamný (Omphalotus illudens) či bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme). Druhá skupinka mohla ve vlhčích místech u potůčku (olšiny, bučiny s habrem, smrčina) spatřit ryzec olšový (Lactarius obscuratus), podloubník siný (Gyrodon lividus), muchomůrku stroupkatou (Amanita ceciliae), u studánky poblíž bukového kmene pak zvonkovku závojovou (Tarzetta velata).
Z nalezených druhů byla pak v přednáškovém sále vytvořena výstavka. Po cca hodinovém zpoždění způsobeném čekáním na guláš následovalo uvítání účastníků v přednáškovém sále a letos dosti stručně pojatá přednáška R. Dvořáka o určování kloboukatých hub, uvedená postavením hub mezi živými organismy a jejich úlohou v přírodě.
Sobota
Na sobotu byla naplánována vycházka do údolí Salašky. Po desáté hodině se účastníci dopravili na horní konec Salaše na parkoviště, odkud dále pokračovali pěšky nahoru údolím. Ještě před památníkem obětem salašské tragédie ze samého konce 2. světové války se však řada účastníků i přes pomalé tempo pochodu ztratila, ať již kvůli focení nebo nedočkavosti vyrazit do lesa. Polovičně četná skupinka pak pokračovala vzhůru, kde byla cílem vzrostlá bučina bez bylinného podrostu na prudkém jižním až východním svahu. Na rozcestí U Padlých rostla skupina plodnic pečárky císařské (Agaricus augustus). V příkopech podél cesty bylo možné najít řadu drobných hub z rodů křehutka (Psathyrella), helmovka (Mycena, Hemimycena), hnojník (Coprinellus, Coprinopsis), sametovka (Conocybe), penízovka (Gymnopus) či kropenatec (Panaeolus). V cílové bučině pak byli všichni po náročném výstupu odměněni pohledem na vzácné druhy z Červeného seznamu - kriticky ohroženou [CR] křehutku vlnatou (Psathyrella cotonea) u pařezu buku, zranitelný [VU] hřib borový (Boletus pinophilus) a téměř ohroženou [NT] mísenku oranžovou (Aleuria aurantia), nápadnou svou jasně oranžovou barvou. Zájemci o prodloužení vycházky šli ještě na lokalitu navštívenou v pátek dopoledne a kromě již zmíněných druhů nalezli černolupen krvavý (Melanophyllum haematospermum) [NT] a zákonem chráněný kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) [VU]. Část "ztracené" skupiny úspěšně navštívila lokalitu korálovce ježatého (Hericium erinaceus) [VU].
Po návratu byla nalezenými druhy doplněna výstavka. Po večeři pak byly na programu přednášky. Nejprve přednáška J. Landy navázala na úvod semináře a věnovala se významu mykorhiz v přírodě s důrazem na ektomykorhizy. Publiku byly představeny nejdůležitější skupiny ektomykorhizních rostlin (zejména dřevin) a rody či skupiny ektomykorhizních hub. Na příkladu studie v Krkonoších byl demonstrován nárůst výskytu ektomykorhizních druhů hub v poměru k houbám parazitickým či saprotrofním po významném zlepšení životního prostředí v průběhu 90. let minulého století. Po krátké přestávce následovala přednáška L. Opata o hřibovitých houbách, provázená krásnými fotografiemi většiny našich druhů z této skupiny.
Neděle
Nedělní vycházka vedla opět na již navštívené vlhčí lokality směrem na Zlackou studánku. V roklince potůčku byly nelezeny například lakovka zakroucená (Laccaria tortilis), řasnatka Micheliova (Peziza michelii), čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale), třepenitka drobná (Hypholoma subviride) a olšenka oděná (Alnicola melinoides). Na pařezu smrku byla nalezena a sebrána k dalšímu studiu záhadná zajímavě barevná houba ze skupiny kalichovek. Podloubníky siné v příkopu u cesty již bohužel někdo sebral, zřejmě k snědku, protože největší plodnice ležela na místě rozkrájená. Jak to již v neděli bývá, projevila se cestovní horečka a někteří účastníci se brzy rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Kdo došel až ke studánce, mohl vidět druhou fázi oxidace družniny pečárky zápašné (Agaricus xanthoderma), nalezené a poškrábané na začátku vycházky, spolu s demonstrací několika dříve nenalezených druhů jako klihatky černé (Bulgaria inquinans) či ryzce dubového (Lactarius quietus).
Na shledanou příště
Postupně jsme se rozloučili se všemi účastníky semináře, přáteli z MK Salaš a našimi hostileli z restaurace Na Dolině a vyrazili k domovu. Doufáme, že se všem účastníkům seminář líbil, něco nového se na něm přiučili a příště se opět uvidíme. Pro nás Pražáky to byl také zajímavý výlet, na němž jsme se setkali s řadou druhů, jež jsou ve středních Čechách vzácné nebo chybí. Celkem jsme zaznamenali cca 250 druhů vyšších hub, z toho téměř 30 z Červeného seznamu.
