Aktuality - články autora Z příspěvků zaslaných do redakce myko.czStrana 77 / 82, články 761 - 770 / 817
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 >
- 29.3.2012
Houby / Fotoreceptárium 
Dalibor Marounek: Česnek medvědí - Allium ursinum - 15.3.2012 Myko akce Pražské přednášky ČVSM 2012
- 12.3.2012 Myko akce Kurz o pěstování jedlých a léčivých hub...
- 7.3.2012 Houby / Růst hub Sešlost...
- 6.3.2012 Houby / Poznávejme houby Hvězdovka Pouzarova - klenot české mykoflóry
- 3.3.2012 Myko akce / Zprávy z akcí Houby na Chebsku...
- 1.3.2012 Myko akce / Zprávy z akcí Podzemky v přednášce Stana Glejdury...
- 13.2.2012 Houby / Poznávejme houby S ČT2 NA HOUBY
- 7.2.2012 Houby / Fotoreceptárium Dalibor Marounek - Slizáky s marinovanými dršťkami
- 4.2.2012 Knihovna / Knihy Vladimír Antonín - Houby. Kapesní atlas. (Alpress, s.r.o., 2005)
Dalibor Marounek: Česnek medvědí - Allium ursinum
Houby / Fotoreceptárium
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 29.3.2012
Česnek medvědí - Allium ursinum
Salát s medvědím česnekem...
Česnek medvědí je znám již z dob Keltů a Slovanů. Dnes se opět dostává do popředí zájmu pro své léčebné účinky a využití v kuchyni.
Vyrůstá brzy zjara, právě nyní je jeho doba, která potrvá do května, kdy zasychá a růst přestává. Najdeme ho především v lužních lesích, kolem potoků, kde vytváří doslova kobercový porost a při větru je jeho zápach zřetelně cítit ve vzduchu.
Rostlina vyrůstá z malé cibulky a vytváří kopinaté špičaté listy, podobné listům konvalinky. Listy česneku medvědího jsou vysoké 10 až 30 cm. Začátkem května česnek bíle rozkvétá, jeho květenstvím je malý bílý okolík. Později jeho listy žloutnou a celá bylina zasychá.
Pro kuchyňské účely se používají mladé zelené listy, které mají jemnou chuť i vůni po česneku. Používají se do polévek, pokrájené na plátku chleba s máslem, k ochucení mletých mas, paštik, pomazánek, salátů, výborné je posypat nasekanými listy oloupané uvařené brambory, zakropené přepuštěným máslem.
Uplatnění česneku medvědího je v kuchyni doopravdy široké a také na trhu se již častěji objevují výrobky s jeho obsahem, v poslední době například uzeniny.
Medvědí česnek má i léčivé účinky, za tím účelem se sbírají jeho nať i cibulky. Doporučuje se použití při problémech s trávením, při zánětech střev, k preventivnímu pročištění střevního aparátu i žaludku, k čistění krve a k vylepšení krevního obrazu. Česnek napomáhá rovněž při revmatických potížích. Velmi známé je česnekové víno, kdy se hrst posekaných listů přelije litrem horkého vína, nechá vylouhovat, scedí, osladí medem a užívá se sklenka denně. Nápoj pomáhá při zahlenění průdušek a těžkostech s dýcháním.
Medvědí česnek dostal své jméno podle medvědů, kteří, když se probudí ze zimního spánku, dokážou putovat i desítky kilometrů za touto rostlinou, aby se jí napásli a provedli jarní očistu žaludku od bakterií a plísní.
Archeologické výzkumy prokázaly, že výskyt medvědí česneku je vázán mj. na pozůstatky keltských a slovanských opevnění a osad, jejichž obyvatelé jej znali a využívali.
Česnek medvědí se vrací na scénu jako znovuobjevený a našemu organizmu prospěšný dar přírody.
Salát s medvědím česnekem
Suroviny:
Hrnek nasekaného medvědího česneku, 2 červené papriky (kapie),
100 g červeného zelí, 200 g sterilované kukuřice, 200 g šunky, citrónová šťáva, sůl, pepř, olivový olej, lžička Podravky.
Postup:
Červené zelí jemně pokrájíme a spaříme vařící vodou, aby změklo. Nakrájíme šunku, scedíme kukuřici, přidáme zelí, pokrájenou papriku a na proužky nakrájený česnek, vše důkladně promícháme. Smícháme 8 lžic olivového oleje, 2 lžíce citrónové šťávy, lžičku Podravky, špetku černého mletého pepře a soli, vše důkladně rozšleháme a zálivkou přelijeme salát. Dáme vychladit a podáváme s pečivem, nebo samotné, například jako lehkou jarní večeři.
Text a foto:
Dalibor Marounek
Pražské přednášky ČVSM 2012
Myko akce
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 15.3.2012
Kurz o pěstování jedlých a léčivých hub...
Myko akce
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 12.3.2012
Počet účastníků je omezen na 15-20 osob.
Ve vlastním zájmu se, proto, zaregistrujte co nejdříve.
Nocleh i stravování si mimobrněnští účastníci zajišťují sami.
Sešlost...
Houby / Růst hub
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 7.3.2012
Dva návštěvníci jednoho hostitele
foto: J.Klvač
Snímek s příznačným názvem zaslal do redakce jeden z přispěvatelů našich stránek, Jan Klvač z Prahy 5.
Ač zima už zjevně pouští otěže ze svých rukou, zanechává za sebou sem tam ještě pozůstatky své nedávné nadvlády.
Tak je tomu i v lesoparku pražského Motola.
Během vycházky z počátku tohoto týdne tam pan Klvač ještě nalezl, kromě vytrvalých chorošů, také i některé, v růstu nyní již končící, zimní jedlé houby.
Kromě kržatky zimní i hlívu ústřičnou a již odrostlý trs penízovky sametonohé.
Oba posledně zmíněné druhy dokonce vyrůstaly společně z jednoho pařezu, (odtud i název snímku), částečně ukrytého pod vrstvou loňského spadaného listí.
I proto mají na snímku klobouky hlívy světlejší zbarvení, poněkud připomínající hlívu plicní.
Ta ovšem v tuto roční dobu ještě neroste.
Hvězdovka Pouzarova - klenot české mykoflóry
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 6.3.2012
Hvězdovka Pouzarova - Geastrum pouzarii
foto: M.Mikšík
Počátek jara je obdobím růstu některých velmi vzácných hvězdovek, z nichž asi nejvzácnější je hvězdovka Pouzarova, popsaná v r. 1954 V. J. Staňkem .
Roste jen na několika málo lokalitách v České republice a na jedné lokalitě byla zaznamenána ve Švýcarsku.
Je to drobná hvězdovka o velikosti do 2 cm. Objevuje se na extrémně teplých skalnatých místech, na magmatických horninách, především na diabasech, často ve společnosti rozchodníku, což je tlusticovitá bylina s dužnatými listy.
Od ostatních druhů je dobře poznatelná podle béžově nahnědlé až masově načervenalé barvy, výrazného řasnatého ústí a radiální rýhy na spodní části vnějšího obalu - okrovky.
Jedná se o státem chráněný druh zařazený v kategorii kriticky ohrožených druhů.
Michal Mikšík
Houby na Chebsku...
Myko akce / Zprávy z akcí
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 3.3.2012
V předjarním terénu
foto: J.Pošmura
Helmovka pařezová - Mycena tintinabulum
foto: S.Novák
Černorosol bělavý - Exidia thuretiana, po velkých mrazech
foto: P.Syřiště
Při mykologickém předjarním mapování hub uplynulou sobotu jsme na Chebsku zaregistrovali - 32 druhů aktuálně rostoucích druhů hub.
Mezi jinými druhy jsme nalezli a fotografovali i černorosol chrupavčitý-Exidia cartilaginea, choroš březový-Piptoporus betulinus, ch. poloplástvový-Polyporus brumalis a choroš smolonohý Polyporus badius, kropilku rosolovitou Dacryomyces stillatus, kržatku zimní Tubaria hiemalis, penízovku sametonohou Flammulina velutipes, rážovku rumělkovou Nectria cinnabarina a hojnou (boltcovitku) ucho Jidášovo-Auricularia auricula-judae.
Zatím mesměle se otevírají první květy podbělu lékařského-Tussilago farfara.
Samozřejmě jsou v počtu zahrnuty zejména dřevožijné houby, kterých je v této roční době většina.
Vzácnou houbou na Chebsku je ohnivec šarlatový - Sarcoscypha coccinea, jehož lokalitu sledujeme už pár let, je to výjimečná krása. Že jde právě o tento druh ohnivce, to pro nás mikroskopicky určil přítel S. Jirásek z Trutnova.
Opět jsme se o něco více zdokonalili v poznávání hub.
Pozdravuji jménem našeho klubu a těším se na setkání v Žatci.
Za MK Slavkovský les
Jiří Pošmura
Podzemky v přednášce Stana Glejdury...
Myko akce / Zprávy z akcí
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 1.3.2012
V úterý 28. 2. 2012 se uskutečnila v Brně zajímavá přednáška ing. Stanislava Glejdury z Technické univerzity ve Zvoleně „Podzemné huby Slovenska“.
Pěkně zaplněný sál Dietrichsteinského paláce, viděl nádherné nálezy S. Glejdury a jeho kolegů.
Za necelé čtyři roky se kolektivu mykologů podařilo objevit celkem 88 druhů podzemních hub Slovenska, většina z nich byla prezentována také na této poutavé přednášce.
Ladislav Špeta
MK Ratíškovice
S ČT2 NA HOUBY
Houby / Poznávejme houby
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 13.2.2012
Tři čtvrtě roku trvalo natáčení nového televizního dokumentárně naučného seriálu s názvem NA HOUBY režiséra Pavla Jiráska.
Celým seriálem provázejí diváky s šarmem a humorem Arnošt Goldflam s Josefem Poláškem. Seriál je zábavný a poučný zároveň, je určen pro všechny houbaře a milovníky hub.
Jako poradci i jako zajímaví hosté ve zmíněném pořadu vystupují někteří profesionální i amatérští mykologové. Mnozí z nich jsou členy České mykologické společnosti a České vědecké společnosti pro mykologii.
Seriál diváky seznámí s houbami od jara do podzimu a jednotlivými pořady přitom proběhnou fotografie více než 300 druhů hub.
V každém díle se diváci seznámí s nějakým houbovým pokrmem.
Vysílání bude zahájeno prvním dílem již tuto sobotu 18. února, a pokračovat bude pak každou další, na ČT2 od 10:15 hodin. Během dalšího týdne následují 2 reprízy, v úterý v 9:30 a v pátek ve 14:30. Odvysílané díly bude rovněž možné sledovat v internetovém vysílání ČT.
Atmosféru přípravy seriálu přibližuje několik snímků z natáčení. Všichni zájemci se určitě mají na co těšit.
Seriál má 13 dílů
- Z jara – díl první, pojednávající o historii mykologie, jakož i o nejchutnějších jarních úlovcích v čele s kulinářsky vyhlášenými smrži. Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.
- Hitparáda hřibů – díl druhý, v němž se setkáme s nejmasověji hledanými druhy tzv. pravých hřibů, ale i s mnoha raritami a vzácnými druhy. Odborná spolupráce: Josef Šutara.
- Kozí hřiby – díl třetí, který divákům prozradí, od čeho je odvozeno jméno kozáků a křemenáčů a dojde i na nejrůznější druhy klouzků. Odborná spolupráce: Josef Šutara.
- Magické muchomůrky – díl čtvrtý, v němž se diváci naučí odlišit nejen muchomůrku citrónovou od smrtelně jedovaté muchomůrky zelené, ale ocení i chuť muchomůrky růžovky. Kdo otrávil Pepu Poláška? Odborná spolupráce: Jan Borovička.
- Lysohlávky až nakonec – díl pátý, který pojednává o schopnosti hub absorbovat těžké kovy včetně radioaktivních, jakož i o bedlách a žampionech. A co lysohlávky? Odborná spolupráce: Jan Borovička.
- Nejen o václavkách – díl šestý, pojednávající o houbových herbářích a nejrůznějších druzích jedlých i jedovatých lupenatých hub. Odborná spolupráce: Jan Holec
- Pavučince a čirůvky – díl sedmý, který se alespoň dotkne nejsložitějšího rodu hub – totiž pavučinců – aby pak skončil u kulinářsky jistějších úlovků v čele s úžasnou čirůvkou fialovou. Odborná spolupráce: Jan Holec
- Holubinky a ryzce – díl osmý, v němž se konečně dostaneme k ochutnávání holubinek – jediného houbového rodu, jehož poživatelnost lze posuzovat jazykem. A přehlídka ryzců nesmí chybět! Odborná spolupráce: Helena Deckerová.
- Lišky, kuřátka a břichatky – díl devátý, který ukáže houby roztodivných tvarů, vůní a chutí - houby připomínající květy i zdánlivě obyčejné pýchavky. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.
- Teplomilné – díl desátý, který se zaměřuje na houby, kterým svědčí teplo. V Českém krasu na vyhřátých vápencích rostou kuřátka připomínající korály, teplomilné hřiby i majestátní muchomůrka císařka. Odborná spolupráce: Oldřich Jindřich.
- V pralese – díl jedenáctý, v němž zavítáme do původních beskydských pralesů, do ráje úchvatných chorošů a bizarních dřevokazných hub. Odborná spolupráce: Helena Deckerová.
- V pěstírnách – díl dvanáctý o houbách léčivých, v němž se o les ani nezavadí. Nahlédnout pod pokličku umělého pěstování hub však skýtá záběry jak do vesmírné laboratoře. Kde se na trhu berou hlívy, žampióny či stále populárnější druhy asijských hub? Odborná spolupráce: Ivan Jablonský.
- Pozdní sběr – díl třináctý, odehrávající se na přelomu října a listopadu. Kruh se uzavírá, hřibová sezóna skončila, ale znalý houbař právě nyní může najít chuťově úžasné houby žijící na tlejících pařezech a spadaném listí. A co v zimě? Odborná spolupráce: Vladimír Antonín.
Další informace najdete též na stránkách věnovaných tomuto pořadu na webu ČT.
Olda Jindřich
Dalibor Marounek - Slizáky s marinovanými dršťkami
Houby / Fotoreceptárium
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 7.2.2012
U nás vcelku hojnější slizák mazlavý je mezi zkušenými znalci oblíbeným druhem, ale mnohými dalšími houbaři je v kuchyni opomíjený. Někoho odradí jeho název, jiného jeho vzhled, neboť při pohledu shora připomíná hřibovitou hubu, ale pod kloboukem má lupeny. A konečně, pro někoho je podezřelá i jeho fialová barva po uvaření. Slizáku lepkavému zase dávám přednost před klouzky, bývá méně červivý, nemusí se loupat a neabsorbuje tolik vody. Pro potřeby uvedeného receptu u mě ale přece jen vítězí z obou slizáků ten druhý. V pokrmu vyniká jak svou chutí, tak i barevně.
Suroviny:
0,5kg hovězích dršťek (lze nahradit vepřovými žaludky), 0,5kg slizáků naložených v sladkokyselém nálevu, 1 lusk čerstvé papriky, 1 cibule, 1 pórek, 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce ústřicové omáčky, 0,2 l bílého vína, 2 stroužky česneku, sůl, mletý černý pepř.
Postup:
Opracované a povařené dršťky nakrájíme na nudličky a dáme vařit do marinády z 0.2 l vína s přidáním sójové a ústřicové omáčky, přilijeme 1dcl vody a přidáme česnek sůl a pepř. Povaříme pět minut, odstavíme a necháme do druhého dne marinovat (alespoň 12 hodin). Houby scedíme z láku, promícháme s dršťkami, přidáme podušenou a pokrájenou papriku s pórkem a cibulí, podle chuti ještě opepříme nebo přidáme najemno pokrájený kousek feferonky. Podáváme vychlazené.
Vladimír Antonín - Houby. Kapesní atlas. (Alpress, s.r.o., 2005)
Knihovna / Knihy
Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 4.2.2012
Knihovna ČMS doporučuje houbařům...
Tuto publikaci z pera předního českého a evropského mykologa lze označit za pokračování tradice oblíbených kapesních atlasů, které u nás byly vždy s úspěchem vydávány. Obsahuje 185 popisů nejběžnějších druhů hub, které lze nalézt v naší přírodě. Po stručném úvodu a základních informacích o tom, co jsou to houby a jak je určovat, se zaměřuje především na hlavní obrazovou a textovou část, která je na každé stránce rozdělena v poměru 1 : 1, přičemž vizuální dojem je takový, že převládají fotografie. Důvodem je to, že použité snímky pořízené zkušenými a vnímavými mykology a pozorovateli přírody, většinou členy České mykologické společnosti, především V. Jandy, jsou velmi zdařilé a názorné z hlediska určování hub. Bez váhání je lze označit za hlavní přednost tohoto atlasu. Nelze však opomenout ani popisy jednotlivých druhů, jež jsou přes svou stručnost velmi výstižné a spolehlivé. Právě zde se projevuje velká zkušenost autora. Barevné ikonky pod snímky, představující použitelnost, příp. jedovatost, daného druhu, jsou pěkně graficky zpracované. Tento atlas je užitečnou pomůckou (nejen přímo v terénu) pro všechny houbaře, kteří se snaží prohloubit si své základní houbařské znalosti, ale i pro všechny ostatní návštěvníky lesa poznávající přírodu a především říši hub.
J. Landa
Strana 77 / 82, články 761 - 770 / 817
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 >
