Seznam článků autora Radim Dvořák

Aktuality - články autora Radim Dvořák

Strana 5 / 12, články 41 - 50 / 111

15.6.2016 O společnosti / Zprávy Zápis z členské schůze ČMS konané v úterý 24. května 2016
9.5.2016 O společnosti / Zprávy Připomínáme členům termín členské schůze ČMS - úterý 24. května 2016 od 17:00
4.4.2016 Myko akce Terénní seminář ČMS 22. - 24. duben 2016 - KAPACITA NAPLNĚNA!
8.3.2016 Myko akce Víkendový seminář ČMS 22. - 24. duben 2016 - Skály u Teplic nad Metují - jarní houby
25.1.2016 Houby Ledové vlasy na dřevě - záhada vyřešena!
21.12.2015 Myko akce Cyklus přednášek brněnské pobočky ČVSM
21.12.2015 Houby Jana Ďurišová - houby na dovolené v Thajsku
3.11.2015 Myko akce / Zprávy z akcí Vzpomínka na terénní seminář ČMS v Kryštofově údolí
9.10.2015 Myko akce Terénní seminář říjen 2015 - Kryštofovo údolí 16. - 18. 10. 2015 (AKTUALIZACE 9. 10.)
24.9.2015 Myko akce / Zprávy z akcí Vzpomínka na 3. terénní seminář ČMS v Salaši u Velehradu

Zápis z členské schůze ČMS konané v úterý 24. května 2016

Zveřejňujeme zápis z členské schůze ČMS, konané podle článků 6.3 a 6.4 stanov ČMS dne 24. května 2016 od 17:30 v budově Středního odborného učiliště obchodního, Belgická 29, Praha 2, druhé patro, učebna č. 8.

Zápis v PDF ke stažení

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Připomínáme členům termín členské schůze ČMS - úterý 24. května 2016 od 17:00

O společnosti / Zprávy

Radim Dvořák, 9.5.2016

Členská schůze České mykologické společnosti (dříve nazývaná "valná hromada") se koná, jak bylo již dříve avizováno v programu přednášek a vyvěšeno v sídle ČMS, v úterý 24. května 2016 od 17:00 hodin v budově Středního odborného učiliště obchodního, Belgická 29, Praha 2, druhé patro, učebna č. 8.

Nesejde-li se dostatečný počet členů podle článku 6.4 stanov ČMS, koná se o půl hodiny později (v 17:30 h) tentýž den na témže místě nová členská schůze, která je usnášeníschopná bez ohledu na počet přítomných.

Program:

Zahájení
Volby komisí - mandátové a návrhové
Vzpomínka na zesnulé členy
Zpráva o činnosti za uplynulé období včetně zprávy o hospodaření
Zpráva o provedení revize
Návrh na ocenění členů
Návrh na vyloučení některých členů pro dlouhodobé neplnění členských povinností
Návrhy projednané výborem, dle stanov
Kontrola usnesení z minulé členské schůze
Diskuze
Usnesení

Všichni členové ČMS jsou srdečně zváni.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Terénní seminář ČMS 22. - 24. duben 2016 - KAPACITA NAPLNĚNA!

Myko akce

Radim Dvořák, 4.4.2016

Oznamujeme ukončení příjmu přihlášek na dubnový seminář ve Skalách u Teplic nad Metují z důvodu naplnění kapacity.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Víkendový seminář ČMS 22. - 24. duben 2016 - Skály u Teplic nad Metují - jarní houby

Myko akce

Radim Dvořák, 8.3.2016

jarní houby - tajemné a krásné

Vážení příznivci hub a mykologie,

postupně se oteplující předjarní počasí probouzí myšlenky na první jarní mykologické, fotografické a houbařské výpravy. Však také pro Vás již připravujeme další víkendový terénní seminář zaměřený na poznávání jarních druhů hub. Základnu budeme mít v zámečku Bischofstein v sousedství NPR Adršpašsko - teplické skály.

Pro řadu houbařů začíná sezóna až v létě či dokonce na podzim. Pojďte se s námi přesvědčit, že houby rostou po celý rok. Budete s námi moci obdivovat krásy probouzející se přírody a uvidíte houby jara s jejich zvláštními tvary a barvami, pro některé z nás obestřené závojem tajemna pro jejich obtížnou nalezitelnost.

Časový plán semináře je obdobný jako v minulosti. Na semináři Vás čekají exkurze do terénu s odborným vedením, přednášky, výstavka nalezených druhů a samozřejmě také poznávání nových přátel se stejným zájmem.

Lektoři semináře: Jan Wipler, Radim Dvořák

Propozice ke stažení v PDF

Těšíme se na Vás!

P.S.: Kdo jste s námi ještě na semináři nebyli, můžete si udělat představu z proběhlých akcí:

V říjnu 2015 v Kryštofově údolí
V září 2015 v Salaši u Velehradu
V září 2014 v Prachaticích
V září 2013 v Lázu u Příbrami

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Ledové vlasy na dřevě - záhada vyřešena!

Houby

Radim Dvořák, 25.1.2016

ledové vlasy - foto Mojmír Balcar

ledové vlasy - foto 13.1.2014 Pavel Petelík

černorosol rozlitý - Exidiopsis effusa
foto: Lucie Zíbarová

Řada pravidelných návštěvníků lesa v zimním období se určitě setkala se zajímavým úkazem - z tlejících větví a větviček vyrůstají ve shlucích dlouhá velmi jemná bílá vlákna, připomínající vlákna tkaniny či vlasy, někdy dokonce tvořící i všelijak zakroucené lokny. Leckoho na první pohled napadne, že se jedná o houbové mycelium. Při pokusu o bližší prozkoumání je překvapení ještě větší, vlákna se totiž v ruce nebo teplem vydechovaného vzduchu rozpustí, neboť jsou tvořena ledem. Při pozorování zblízka se zatajeným dechem je vidět, jak jsou vlákna velmi tenká a dlouhá, uspořádaná jedno vedle druhého jako nějaká zvláštní vata. S popisovaným jevem je možné se setkat pouze při určitých podmínkách - teplotách těsně pod nulou, vysoké vlhkosti vzduchu a pouze na větvičkách listnáčů. Všichni víme, že led a mráz dokáže vytvořit nádherné tvary, ale takto přece led normálně nekrystalizuje. Pochází voda ledových vlasů ze dřeva nebo ze vzduchu? Rostou odspodu nebo na koncích? A jak je možné, že je tento útvar stabilní?

Poprvé byl tento jev podrobně popsán v roce 1918 geofyzikem a meteorologem Alfredem Wegenerem, který se proslavil teorií kontinentálního driftu. Wegener se domníval, že neobyklou strukturu ledu má na svědomí houba, rozkládající mrtvé dřevo. Ve svém článku Ledové vlasy na tlejícím dřevě^[5] popisuje Wegener dva nálezy ledových vlasů na blíže neurčených větvičkách. Pod ledovými vlákny na povrchu větvičky nalezl moučnatý poprašek, podobný plísni - mycelium neznámé houby. Tento poprašek dal k prozkoumání Arthuru Meyerovi, řediteli Botanického institutu v Marburgu, který houbu nedovedl přesně určit, nalezl ale konce houbových vláken - hyf, směřující ven šikmo nebo kolmo k povrchu větvičky, a tyto označil jako možné původce tvorby zvláštního ledového úkazu. Wegener pozoroval, že ledové vlasy se tvoří jen na několika větvičkách z mnoha, vzal si tedy jednu takovou domů, ponořil ji do vody, a poté ji dal za okno. Při teplotě kolem -4 °C se mu skutečně podařilo doma "vypěstovat" krátké ledové vlasy. Pozoroval také, že tekutina z roztátých ledových vlasů je světle hnědá a má slabou vůni. Při pátrání v literatuře objevil Wegener jediný dřívější popis tohoto jevu z roku 1833 od J. F. W. Herschela, který ovšem uvádí výskyt na kořenech a lodyhách bodláků a také na pahýlech slunečnic. Dr. W. Emeis se pak v roce 1919 ve své reakci na Wegenerův článek domnívá, že jde o čistě fyzikální jev bez přispění houby, který se dá vysvětlit vytlačováním vody z vlhkého dřeva skrze jeho póry.

Jevem se o mnoho let později zabýval také profesor chirurgie z Bernu Karl Lenggenhager, jehož koníčkem byla meteorologie. V roce 1986 publikoval článek K otázce tvorby "ledových vlasů"^[2]. Lenggenhager provedl experiment - přinesl si z lesa odkorněné větvičky různých listnáčů, které ponořil do vody a poté vystavil nízkým teplotám. Získal pouze tenkou ledovou krustu, ale ledové vlasy se neobjevily. Teprve když si přinesl z lesa bukové větvičky, na nichž se již ledové vlasy vyskytovaly, podařilo se mu je na nich opakovaně "vypěstovat" na zahradě. Zhruba v polovině března však tvorba ledových vlasů ustala, i přes zdánlivě vhodné podmínky. V létě nasbírané a odkorněné čerstvé bukové větvičky také ledové vlasy v umělých podmínkách netvořily. Lenggenhager ve své práci neuvádí přesné vysvětlení jevu, domnívá se, že příčinou je kontrakce dřeva chladem a vytlačování tekutiny póry ve dřevě.

Podobné pokusy pak prováděl i mikrobiolog Gerhardt Wagner. Koncem ledna 2001 našel v lese tři větvičky, na nichž se ledové vlasy vyskytovaly. Led z nich zcela setřel a nechal je na místě, ale jednu z větviček zvedl cca 15 cm nad zem. Ráno se na dvou větvičkách opět objevily ledové vlasy, 6 cm, resp. 2 cm dlouhé, zatímco na zvednuté větvičce nikoliv. Bylo mu tedy zřejmé, že na vytvoření ledových vlasů stačí i jedna noc, ale důležitou roli hraje lokální mikroklima. S různou úspěšností zkoušel také ledové vlasy vypěstovat doma na přinesených "infikovaných" větvičkách, ale nikdy nebyly tak pěkné jako v lese. Krátce po svém seznámení s jevem v roce 1972 našel na větvičkách produkujících ledové vlasy také plodnice hub, které si nechal určit profesorem H. Clémençonem - šlo o rosolovku mozkovitou (Tremella mesenterica) a černorosol bukový (Exidia glandulosa). Na odkorněných místech větviček pozoroval šedavý povlak - mycelium. Wagner^[3] jev vysvětluje tak, že tlející dřevo má o něco vyšší teplotu než okolí, houba se pak zbavuje odpadních produktů svého metabolismu, tj. oxidu uhličitého a vody, přičemž voda při styku s chladnějším okolím mrzne. V tom případě voda ledových vlasů pochází ze dřeva a nikoliv ze vzduchu, rostou tedy odspodu a jejich pokroucení je způsobeno prouděním okolního vzduchu. Dřevo musí být podle Wagnera napadené houbou a její mycelium musí být aktivní, proto tvorba ledových vlasů ustává zhruba v půlce března, i přes jinak vhodné podmínky.

Jevem se dále zabýval tým vědců vedený Christianem Mätzlerem z Institutu aplikované fyziky na univerzitě v Bernu. Mätzler spolupracoval nejprve v roce 2005 s Wagnerem a společně vydali práci Ledové vlasy na tlejícím dřevě listnáčů jako biofyzikální jev^[4]. Zkoumali dubové a bukové větvičky, tvořící ledové vlasy, a opakovaně se jim povedlo jev vyvolat i v pokusných podmínkách. Když větvičky ponořili do vroucí vody, alkoholu či fungicidního roztoku, ledové vlasy se na nich pak tvořily méně nebo vůbec, přičemž fungicid byl nejúčinnějším inhibitorem. Pozorovali a kategorizovali různé typy ledových jevů, nejen ledové vlasy, ale také podobné ledové stuhy na stoncích rohovce olověncovitého (Ceratostigma plumbaginoides) či ledové hřebeny vyrůstající z rozvolněného humusu. Za příčinu vzniku ledových vlasů označili dřevní houby aktivní v průběhu zimy, vytlačující vodu tlakem odpadního oxidu uhličitého, zatímco další dva jevy mají podle nich čistě fyzikální příčiny. Původ vody ze dřeva prokázala pozorování ledových vlasů, jež svým růstem odtlačily od povrchu dřeva volně držící kůru. Mätzler a Wagner rovněž měřili hmotnost ledových vlasů a počítali, jestli je možné, aby voda pocházela pouze z metabolismu houby. Zjistili, že to možné není, je jí totiž příliš mnoho, voda tedy musí být převážně z vlhkosti obsažené ve dřevě. Kromě Wagnerem^[3] zmíněných dvou druhů hub jim Beatrice Senn-Irlet z nasbíraného aktivního dřeva určila ještě polštářnatku březovou (Diatrypella favacea), dřevomor (Hypoxylon cf. multiforme) a kropilku rosolovitou (Dacrymyces stillatus).

Po spolupráci s Wagnerem spojil Mätzler síly s chemičkou Dianou Hofmannovou z Institutu biologických a geologických věd v německém Jülichu a bioložkou Giselou Preussovou z Wiedtalova gymnázia v německém Neustadtu. Preussová studovala pod mikroskopem vzorky dřeva, tvořícího ledové vlasy, a identifikovala na nich celkem 11 druhů hub. Jediný druh houby - černorosol rozlitý (Exidiopsis effusa) - byl přítomen ve všech vzorcích a u více než poloviny vzorků byl jediným identifikovaným druhem. Mätzler pak pozoroval mechanismus vzniku ledových vlasů a zjistil, že jsou vytvářeny jevem známým jako segregace ledu (anglicky ice segregation), při němž je podchlazená voda zachycená v pórech materiálu přitahována k již vytvořené ledové struktuře a následně zmrznutím přispívá k její tvorbě. Tvar ledových vlasů je pak utvářen miniaturními póry na povrchu dřeva, podobně jako při vytlačování hmoty tryskou 3D tiskárny. Tento proces ale probíhá pouze za přítomnosti černorosolu rozlitého, bez jeho přítomnosti vzniká jen obyčejná ledová krusta. Hofmannová pak provedla chemickou analýzu roztátých ledových vlasů a identifikovala lignin a tanin jako metabolické produkty houby. Tým se domnívá, že právě tyto látky zabraňují rekrystalizaci vzniklých ledových vlasů a udržují je tak v jejich plné kráse. Při dalším výzkumu chtějí vědci tuto hypotézu prověřit a inhibitory rekrystalizace přesněji identifikovat.

Časosběrné video růstu ledových vlasů

Literatura

Hofmann, D., Preuss, G., and Mätzler, C.: Evidence for biological shaping of hair ice, Biogeosciences, 12, 4261-4273, doi:10.5194/bg-12-4261-2015, 2015. (anglicky)
Lenggenhager K. 1986: Zur Frage der «Haareis»-Bildung. Archives for Meteorology, Geophysics, and Bioclimatology, Ser. B. 36, 371–379.
Wagner, G: Haareis – eine seltene winterliche Naturerscheinung. Was haben Pilze damit zu tun? SZP/BSM 2005, S. 268–271. (německy)
Wagner, G., Mätzler, Ch.: Haareis auf morschem Laubholz als biophysikalisches Phänomen. Forschungsbericht Nr. 2008-05-MW. Institut für Angewandte Physik. Universität Bern. 6. September 2008. S. 1–31. (německy)
Wegener, A: Haareis auf morschem Holz. Die Naturwissenschaften 6/1, 1918. S. 598–601. (německy)
European Geosciences Union - Press Release: Fungus shapes hair ice – Researchers identify fungus responsible for peculiar ice filaments that grow on dead wood (anglicky - tisková zpráva EGU; doplněno 31.1.2016)
www.mykologie.net - Exidiopsis effusa

Změna 25. 2. 2016: vyměněna původní fotografie černorosolu rozlitého za dvě jiné od L. Zíbarové. Děkujeme za poskytnutí.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Cyklus přednášek brněnské pobočky ČVSM

Myko akce

Radim Dvořák, 21.12.2015

Výbor brněnské pobočky České vědecké společnosti pro mykologii a Botanické oddělení Moravského zemského muzea zvou všechny zájemce na přednáškový cyklus v roce 2016.

datum	přednáška	přednášející
12. ledna	Houby přirozených lesů	Mgr. Hana Ševčíková (Moravské zemské muzeum, Brno)
26. ledna	Houby Martiniku	RNDr. Vladimír Antonín, CSc. (Moravské zemské muzeum, Brno)
9. února	Zajímavé druhy hub z doubrav	Mgr. Daniel Dvořák (Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Brno)
23. února	Houby okolí Lázní Bohdaneč	Bc. Tereza Tejklová (Muzeum východních Čech, Hradec Králové)
8. března	Zajímavé houby Českého středohoří	Mgr. Martin Kříž (Národní muzeum, Praha)
22. března	Houby Beskydských jedlin	Jiří Polčák (Lipník nad Bečvou)

Všechny přednášky jsou doplněny promítáním barevných obrázků a konají se vždy v úterý v 17 hodin v přednáškovém sále v 1. patře Dietrichsteinského paláce Moravského zemského muzea, Zelný trh 8, Brno.

Program v PDF ke stažení

Za brněnskou pobočku ČVSM a Botanické oddělení Moravského zemského muzea

Alois Vágner a Vladimír Antonín

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Jana Ďurišová - houby na dovolené v Thajsku

Houby

Radim Dvořák, 21.12.2015

Microporus sp.
foto: Jana Ďurišová

hadovka závojová - Phallus indusiatus
foto: Jana Ďurišová

Cookeina cf. tricholoma
foto: Jana Ďurišová

Cookeina cf. speciosa
foto: Jana Ďurišová

šiškovec - Strobilomyces sp. ?
foto: Jana Ďurišová

sazovka - Daldinia sp.
foto: Jana Ďurišová

Nedávno jsem se vrátila z dovolené v Thajsku a teď se pokouším určit některé z hub, které jsem tam našla. Při tom jsem narazila na článek na vašem webu z 5.4.2011 s fotkou „ďubkatce“, který byl nalezen právě v Thajsku. Tato houba tam byla velmi hojná a domnívám se, že se jedná o rod Microporus - má mnohem menší póry než ďubkatec, takže je zespoda skoro hladký.

Pro zajímavost posílám několik dalších tamních nálezů. Poměrně časté byly červené kalíšky rodu Cookeina - různé druhy s chloupky i bez. Neznám naše sazovky, tam, kam chodím do lesa, nerostou, tak si nejsem jistá jestli fotografovaný druh neroste i u nás, nicméně mě zaujal svou barevností. Největší radost mi pak udělal žlutý hříbeček obalený šupinkatým závojem, který odhaduji na rod Pulveroboletus - všechny obrázky tohoto rodu na internetu jsou však bez šupinek, takže to možná je něco jiného…

Zdravím vás a přeju hezké svátky,

Jana Ďurišová

Poznámka redakce:

Děkujeme za zajímavý příspěvek a fotografie exotických hub, které u nás nenajdeme. Netroufáme si určit všechny nálezy, neboť nejsme odborníky na tropické houby, které i nám připadají jako z jiného světa. Chlupaté kalíšky bývají určovány jako Cookeina tricholoma, červené a jen lysé nebo ochmýřené pak jako Cookeina speciosa, ale určitě by bylo třeba mikroskopické potvrzení. Sazovky (Daldinia) je třeba určovat mikroskopicky, klíč slovenských druhů a diskuze k nim je možné nalézt na nahuby.sk. Ježatý hříbeček nám připadá jako zástupce rodu šiškovec (Strobilomyces), ale můžeme se mýlit. Tropické a subtropické houby jsou často svými tvary velmi odlišné od našich druhů, ačkoliv jsou blízce příbuzné.

Nejlepší je v takovém případě konzultovat své nálezy s lokální mykologickou literaturou nebo přímo místními mykology, je-li něco z toho k dispozici. Pokud nám někdo pomůžete s určením, budeme rádi.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Vzpomínka na terénní seminář ČMS v Kryštofově údolí

Myko akce / Zprávy z akcí

Radim Dvořák, 3.11.2015

Kryštofovo údolí
foto: Oldřich Jindřich

Novinský viadukt
foto: Radim Dvořák

malý viadukt
foto: Radim Dvořák

helmovka dvojvonná - Mycena diosma
foto: Oldřich Jindřich

černorosol terčovitý - Exidia recisa
foto: Oldřich Jindřich

společné foto pod Malým Ještědem
fotil Oldřich Jindřich

kuřátka přímá - Ramaria stricta
foto: Oldřich Jindřich

křehutka špinavolupenná - Psathyrella tephrophylla
foto: Radim Dvořák

voskovička citronová - Bisporella citrina
foto: Radim Dvořák

bradavkatka žlutozelená - Eutypa flavovirens
foto: Oldřich Jindřich

Ve dnech 16. - 18. 10. 2015 uspořádala ČMS již čtvrtý terénní seminář, tentokrát v Kryštofově Údolí u Liberce. Malebné místo, nacházející se geograficky na Ještědsko-kozákovském hřbetu a známé svým železničním viaduktem, slibovalo při letošním slabém růstu hub alespoň příjemnou rekreaci v okolní krásné přírodě. Ubytování a přednášky byly zajištěny v penzionu Novina, který na tuto akci nabídl pan Siksta, účastník prvního semináře v Lázu. Přijelo celkem 24 zájemců, nepočítaje lektory Oldřicha Jindřicha a Radima Dvořáka.

Okolní lesy jsou tvořené především kulturními podhorskými smrčinami s vtroušenou břízou, jasanem, jeřábem a modřínem. Na méně lokalitách se nacházejí kulturní bučiny, bohužel kromě pařezů bez tlejícího dřeva. V údolí potůčků lze pak nalézt olšiny a jaseniny. V okolí jsou též bezlesá místa, tvořená loukami a pastvinami, kde jsme při plánování tématu semináře doufali v nálezy zajímavých lučních druhů hub, ale bohužel dlouhotrvající sucho a též mezotrofní až eutrofní charakter některých lokalit tomuto plánu nepřály. Paradoxně se jedno z nejhezčích bezlesých míst nacházelo přímo na zahradě kolem penzionu Novina.

Předchozí dlouhodobě velmi suché a teplé počasí, následované nedávným prudkým poklesem teplot a hlubokými přízemními mrazíky, rozhodně neslibovalo hojný růst hub, spíše jsme doufali, že nás přinejhorším zachrání dřevní a pozdně podzimní druhy. Přesto jsme nakonec zapsali a většinou též určili kolem 150 druhů makromycetů, ale chyběla celá řada běžných podzimních druhů či téměř i rodů, například čirůvky (Tricholoma), pavučince (Cortinarius) či šťavnatky (Hygrophorus).

Pátek 16. 10.

V pátek odpoledne se na místo konání postupně sjížděli účastníci semináře. Lektoři v doprovodu předsedy ČMS J. Landy dorazili jako obvykle dříve a páteční odpoledne věnovali prohlídce okolních lokalit. Ukázalo se, že houby příliš hojně nerostou, zklamáním byla také návštěva lučních lokalit. Přesto se podařilo nasbírat cca 30 druhů na úvodní výstavku. V blízkosti penzionu rostly například: šupinovka kostrbatá (Pholiota squarrosa), šupinovka bledohlínová (Pholiota lenta), šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus pustulatus), lištička pomerančová (Hygrophoropsis aurantiaca), kalichovka oranžová (Rickenella fibula), pařezník jemný (Panellus mitis), muchomůrka červená (Amanita muscaria), helmovka kuželovitá (Mycena metata) a další zvláštně vonící helmovka podobná helmovce ředkvičkové, později mikroskopicky potvrzená jako helmovka dvojvonná (Mycena diosma), ohrožený druh Červeného seznamu.

Večer měl nejprve přednášku J. Landa o voskovkách (Hygrocybe) a příbuzných rodech, které jsme chtěli nalézt v bezlesých lokalitách. To už jsme věděli, že nejspíše zůstane jen u přání, a tak se posluchači mohli alespoň pokochat krásou a barevnou pestrostí zástupců této skupiny hub. Druhou přednášku měl Oldřich Jindřich o našich hřibovitých houbách, což je vždy vděčné téma pro široké publikum.

Sobota 17. 10.

Sobotní ráno nás přivítalo silnou mlhou a mrholením, nespěchali jsme tedy s vyražením do terénu. Kolem půl jedenácté se již mlha zvedala a postupně ustávalo i mrholení, vydali jsme se tedy od penzionu směrem na Malý Ještěd. Cesta vedla podhorskými smrčinami, místy s vtroušenou břízou a modřínem, ojedniněle s osamoceným bukem či jeřábem. Houby nerostly nijak masově, ale bylo co sbírat a určovat.

Přímo na cestě se objevil trs hnojníků inkoustových (Coprinus atramentarius), václavky smrkové (Armillaria solidipes) a na pařezu anýzem vonící houžovec hlemýžďovitý (Lentinellus cochleatus), k nalezení byl hřib hnědý (Imleria badia) a ojediněle i hřib kovář (Neoboletus luridiformis), často již mrazem poškozená muchomůrka červená, všudypřítomná byla lištička pomerančová, lakovky (Laccaria), penízovka kuželovitá v obou formách (Rhodocollybia butyracea) a podobná přehlížená penízovka vláknitá (Rhodocollybia filamentosa). Na mrtvém dřevě se dařilo běžným helmovkám - h. tuhonohé (Mycena galericulata), h. rýhonohé (M. polygramma) a h. Oortově (M. arcangeliana) a také čepičatce jehličnanové (Galeria marginata), nalezeny byly také plaménka nevonná (Gymnopilus penetrans) a plaménka poprášená (Gymnopilus picreus). Na opadu rostly ve velkém množství špička žíněná (Gymnopus androsaceus), š. provrtaná (G. perforans), helmovka kuželovitá, méně často pak penízovka splývavá (Gymnopus confluens) či helmovka zlatobřitá (Mycena aurantiomarginata). Zejména fotografy zaujala vrba u cesty, obsypaná černorosolem terčovitým (Exidia recisa).

Pod vrcholem Malého Ještědu jsme navštívili zarostlý bývalý lom na břidlici, jehož vlhké dno s malým jezírkem bylo porostlé vrbami. V mechu a rašeliníku zde rostly blíže neurčené čepičatky (Galerina) a také ohrožený druh Červeného seznamu ryzec lemovaný (Lactarius aspideus).

Podzimních mykorhizních druhů bylo velmi málo, šťavnatky byly zastoupeny jen šťavnatkou tečkovanou a š. olivově bílou (Hygrophorus olivaceoalbus), pavučince pavučincem (kožnatkou) skořicovým (Cortinarius cinnamomeus), p. polokrvavým (C. semisanguineus) a p. šafránovým (C. croceus), čirůvky (Tricholoma) zcela chyběly, z holubinek se našly běžné druhy jako holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca), h. celokrajná (R. integra), h. žlučová (R. fellea), h. akvamarínová (R. chloroides) a h. křehká (R. fragilis), z ryzců ryzec oranžový (Lactarius aurantiacus), r. ryšavý (L. rufus) a r. bukový (L. fluens).

Po krátké přestávce na oběd a společné foto u přístřešku pod vrcholem Malého Ještědu jsme se vydali zpět po červené značce na Křižanské sedlo. Cestou někteří zoufalí fotografové z nedostatku podnětů fotili i obyčejné helmovky tuhonohé. Za silnicí se charakter lesa poněkud změnil na více eutrofní a nalezeny byly hlíva dubová (Pleurotus dryinus) - jako obvykle na smrku, blíže neurčené křehutky (Psathyrella), pečárka lesní (Agaricus sylvaticus), strmělka mlženka (Clitocybe nebularis) a s. přehrnutá (Lepista flaccida). Po chvíli pátrání na této straně silnice se většina účasníků již rozhodla vrátit zpět do penzionu, protože ani zde nebylo výrazně více hub ani jiné druhy než po celou dobu exkurze.

Někteří se po návratu rozhodli zajet na oběd do Kryštofova Údolí. Ukázalo se, že udělali dobře, v restauraci Údolanka totiž zrovna byly kůzlečí hody, takže bylo možné si doplnit denní příjem masných proteinů, jichž se nám od našeho vegetariánského hostitele k večeři nedostávalo.

Odpoledne byla nalezenými druhy doplněna výstavka v prvním patře penzionu. S postupujícím šerem jsme se poněkud potýkali s nedostatkem světla, o to více se při určování i prohlídce zapojovaly smysly na světle nezávislé.

Po večeři byly na programu přednášky. První měl Oldřich Jindřich o svém výzkumu v NPR Kohoutov v CHKO Křivoklátsko, což je komplex téměř pralesních bučin s příměsí dubu, lípy a jedle s přirozenou obnovou porostů. Představeny byly především typické houby bučin, což byla i příprava na nedělní exkurzi. Druhou přednášku měl Radim Dvořák o ochraně hub, její historii, vývoji a současném stavu u nás. Pro zbytek vytrvalých zájemců ještě O. Jindřich promítal přehled askomycetů (zejména operkulátních) s řadou vlastních krásných fotografií.

Pozdě večer pak dorazila malá skupinka, která si z Malého Ještědu udělala delší okruh přes údolí Rokytky a též místní hospůdku. Kromě košíků slušně naplněných jedlými houbami přinesli také velký trs křehutky čokoládové (Psathyrella spadicea), která je jedním z největších druhů křehutek u nás.

Neděle 18. 10.

V neděli jsme chtěli navštívit jiný typ lesa, což v tomto případě znamenalo bučiny. Bohužel v blízkém okolí se vyskytovaly pouze kulturní bučiny, v nichž kromě pařezů chybí dřevní hmota, tolik potřebná pro výskyt řady zajímavých či vzácných druhů, jež lze nalézt v bučinách pralesního typu. Vyrazili jsme tedy do údolí přítoku Rokytky nad malým viaduktem, kde se podél vrstevnicové cesty táhly pásy bučin. V okolí bučin byly opět smrčiny s vtroušenou břízou a modřínem.

Hned od počátku exkurze byl zřejmý jiný charakter lesa, čemuž odpovídaly i nálezy. Na kraji lesa v příkopu byla nalezena větší hnědá, blíže neurčená tmavobělka (Melanoleuca sp.), na více místech se objevila v kruzích strmělka mlženka, na pařezech pak třepenitky a šupinovky, nalezena byla též kuřátka přímá (Ramaria stricta). Na místě u cesty se zahrnutým dřevním odpadem rostla křehutka špinavolupenná (Psathyrella tephrophylla), na větvích buku pak voskovička citronová (Bisporella citrina) a na řezu zeleně zbarvený pyrenomycet bradavkatka žlutozelená (Eutypa flavovirens), z mykorhizních druhů byly nalezeny například muchomůrka citronová (Amanita citrina), ryzec nasládlý (Lactarius subdulcis), r. liškový (L. tabidus), holubinka nádherná (Russula mairei) a h. kolčaví (R. mustelina). Pestřejší byly také nálezy vytrvalých dřevních hub, zahrnující např. spálenku skořepatou (Kretzchmaria deusta), outkovku pestrou (Trametes versicolor) a o. chlupatou (T. hirsuta), měkkouš kadeřavý (Plicaturopsis crispa), dřevokaz rosolovitý (Merulius tremellosus) či šedopórku osmahlou (Bjerkandera adusta).

Po návratu k autům zaparkovaným pod viaduktem jsme se navzájem rozloučili a vyrazili postupně na cestu k domovu. Některým se vrátila chuť na kůzlečinu, takže jsme ještě podiskutovali u oběda v hospůdce Údolanka.

Těšíme se na Vás opět příště

I přes letošní sucho a celkově nehojný růst hub bylo na semináři zaznamenáno přes 150 druhů makromycetů. Doufáme, že si každý ze semináře odnesl nové poznatky a příjemné zážitky, poznal nové přátele, a na všechny se budeme těšit opět v příštím roce na dalších terénních akcích ČMS.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Terénní seminář říjen 2015 - Kryštofovo údolí 16. - 18. 10. 2015 (AKTUALIZACE 9. 10.)

Myko akce

Radim Dvořák, 9.10.2015

Oznamujeme k 9. 10. naplnění kapacity semináře a ukončení příjmu přihlášek.

ČMS zve zájemce o houby a mykologii na již čtvrtý terénní seminář zaměřený na podzimní houby a houby luk a pastvin.

Lektoři: Radim Dvořák, Oldřich Jindřich

Seminář se koná od pátku 16. 10. do neděle 18. 10. 2015 v penzionu Novina v Kryštofově Údolí – Novině u Liberce. Ubytování je zajištěno v místě konání, kapacita je 22 účastníků.

Propozice semináře ke stažení (opraveny GPS souřadnice)

Pokud jste ještě na našem terénním semináři nebyli a nemáte představu, jakým způsobem probíhá, přečtěte si články o předchozích seminářích:

Těšíme se na Vás!

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně

Vzpomínka na 3. terénní seminář ČMS v Salaši u Velehradu

Myko akce / Zprávy z akcí

Radim Dvořák, 24.9.2015

společné foto účastníků semináře - fotil Milan Němčický

informační tabule přírodního parku Chřiby

korunokyjka svícnovitá - Artomyces pyxidatus
foto: Radim Dvořák

helmovka jehličková - Mycena acicula
foto: Radim Dvořák

slizečka porcelánová - Oudemansiella mucida
foto: Milan Němčický

helmovka medonohá - Mycena renati
foto: Martin Růžek

hlívovník klamný - Omphalotus illudens
foto: Lubomír Opat

bránovitec dvoutvarý - Trichaptum biforme
foto: Lubomír Opat

podloubník siný - Gyrodon lividus
foto: Martin Růžek

zvonkovka závojová - Tarzetta velata
foto: Martin Růžek

černolupen krvavý - Melanophyllum haematospermum
foto: Martin Růžek

křehutka vlnatá - Psathyrella cotonea
foto: Lubomír Opat

korálovec ježatý - Hericium erinaceus
foto: Milan Němčický

před sobotní přednáškou
foto: Milan Němčický

lakovka zakroucená - Laccaria tortilis
foto: Radim Dvořák

řasnatka Micheliova - Peziza michelii
foto: Radim Dvořák

Ve spolupráci s MK Salaš uspořádala ČMS ve dnech 18. - 20. 9. 2015 již třetí terénní seminář Určování hub v terénu v Salaši u Velehradu. Místem přednášek a výstavky nalezených hub byl sál v hostinci Na Dolině, účastníci byli ubytování zde nebo v kempu u Velehradu. Dorazilo celkem 29 účastníků z různých koutů naší republiky.

Okolní krásná příroda přírodního parku Chřiby se může chlubit čistým životním prostředím s řadou chráněných druhů fauny i flóry a šetrně obhospodařovanými lesy, které se svou druhovou skladbou a aktuální výsadbou blíží přirozenému lesu. Nejvíce jsou zastoupené bučiny, místy s příměsí habrů a dubů, méně pak kulturní smrčiny, v údolích potůčků je možné narazit na olšiny s vtroušenými jasany a javory, na teplých níže položených stráních nebo jižně orientovaných hřebenech nalezneme doubravy a dubohabřiny, všude je možné tu a tam spatřit modřín, zatímco borovice jsou zastoupené velmi řídce. V lesích je možné najít dostatek tlejícího dřeva, například smrkové pařezy zbylé po náhradě kulturních smrčin přirozenějším listnatým porostem, bukové větve i mohutné padlé kmeny. Na výslunných jižních svazích jsou místy také stepní porosty, jejichž návštěva neměla ale kvůli dlouhotrvajícímu suchu valný význam. Geologické podloží Chřibů tvoří flyše tvořené z pískovců a jílovců a slepenců, což dává v důsledku snadné eroze svahům a údolím charakteristický ostře zahloubený reliéf, tedy jde o náročný, kopcovitý terén.

Lektoři semináře Radim Dvořák, Jaroslav Landa a Lubomír Opat si místo konání a okolní přírodu prohlédli již v červnu 2015 s předsedkyní MK Salaš Alenou Filípkovou jako průvodkyní, ovšem v té době panovalo velké sucho a téměř žádné houby nerostly. Na seminář tak přijeli o den dříve, aby měli čas zmapovat okolí z hlediska vhodnosti pro plánované terénní exkurze. Ukázalo se, že houby sice nerostou nijak masově, ale dá se najít celkem vysoký počet druhů z různých skupin, přičemž nechybějí ani drobné houby, které při suchém počasí mizí jako první. Pozitivní vliv na počet druhů mělo především čisté prostředí a dostatek tlejícího dřeva na navštívených lokalitách. Nejvíce hub rostlo nijak překvapivě v údolích poblíž potoků a potůčků, zatímco na okolních kopcích byl růst slabý. Vzhledem k velmi teplému letošnímu počasí ještě téměř zcela chyběly typické podzimní houby, jako jsou václavky (Armillaria), šupinovky (Pholiota), čirůvky (Tricholoma), pavučince (Cortinarius), či šťavnatky (Hygrophorus).

Pátek

V pátek dopoledne pokračoval průzkum lektorů s paní Filípkovou, tentokrát v údolí jednoho z přítoků Salašky. Na toto místo se později vrátila část účastníků sobotní exkurze. Ze vzácných či zajímavých druhů byly nalezeny například helmovka jehličková (Mycena acicula), číšovec kápovitý (Calyptella capula), štítovka vrbová (Pluteus salicinus), holubinka ostrolupenná (Russula acrifolia), holubinka uhlová (Russula anthracina), choroš smolonohý (Royoporus badius), všudypřítomné v bučinách byly helmovky krvonohá (Mycena haematopus), šafránová (M. crocata) a medonohá (M. renati), holubinka sluneční (Russula solaris) a špička cibulová (Mycetinis alliaceus), místy se nacházely trsy slizečky porcelánové (Oudemansiella mucida), ryzec bledý (Lactarius pallidus), nalezena byla i korunokyjka svícnovitá (Artomyces pyxidatus). Z běžných druhů rostly nejvíce holubinky - zejména namodralá (Russula cyanoxantha), doupňáková (R. grisea), olivová (R. olivacea), bukovka (R. heterophylla), akvamarínová (R. chloroides) a černající (R. nigricans).

Po poledni začali přijíždět první účastníci, jimž byla přislíbena neformální odpolední vycházka. Ta se nakonec rozdělila na dvě skupinky, jedna zamířila do teplomilné dubohabřiny a druhá do vlhké olšiny. V dubohabřině šlo spíše o zjištění, jestli lze po dlouhotrvajícím suchu i v takovémto typu lokality něco objevit. Podařilo se několik zajímavých nálezů - hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus), hlívovník klamný (Omphalotus illudens) či bránovitec dvoutvarý (Trichaptum biforme). Druhá skupinka mohla ve vlhčích místech u potůčku (olšiny, bučiny s habrem, smrčina) spatřit ryzec olšový (Lactarius obscuratus), podloubník siný (Gyrodon lividus), muchomůrku stroupkatou (Amanita ceciliae), u studánky poblíž bukového kmene pak zvonkovku závojovou (Tarzetta velata).

Z nalezených druhů byla pak v přednáškovém sále vytvořena výstavka. Po cca hodinovém zpoždění způsobeném čekáním na guláš následovalo uvítání účastníků v přednáškovém sále a letos dosti stručně pojatá přednáška R. Dvořáka o určování kloboukatých hub, uvedená postavením hub mezi živými organismy a jejich úlohou v přírodě.

Sobota

Na sobotu byla naplánována vycházka do údolí Salašky. Po desáté hodině se účastníci dopravili na horní konec Salaše na parkoviště, odkud dále pokračovali pěšky nahoru údolím. Ještě před památníkem obětem salašské tragédie ze samého konce 2. světové války se však řada účastníků i přes pomalé tempo pochodu ztratila, ať již kvůli focení nebo nedočkavosti vyrazit do lesa. Polovičně četná skupinka pak pokračovala vzhůru, kde byla cílem vzrostlá bučina bez bylinného podrostu na prudkém jižním až východním svahu. Na rozcestí U Padlých rostla skupina plodnic pečárky císařské (Agaricus augustus). V příkopech podél cesty bylo možné najít řadu drobných hub z rodů křehutka (Psathyrella), helmovka (Mycena, Hemimycena), hnojník (Coprinellus, Coprinopsis), sametovka (Conocybe), penízovka (Gymnopus) či kropenatec (Panaeolus). V cílové bučině pak byli všichni po náročném výstupu odměněni pohledem na vzácné druhy z Červeného seznamu - kriticky ohroženou [CR] křehutku vlnatou (Psathyrella cotonea) u pařezu buku, zranitelný [VU] hřib borový (Boletus pinophilus) a téměř ohroženou [NT] mísenku oranžovou (Aleuria aurantia), nápadnou svou jasně oranžovou barvou. Zájemci o prodloužení vycházky šli ještě na lokalitu navštívenou v pátek dopoledne a kromě již zmíněných druhů nalezli černolupen krvavý (Melanophyllum haematospermum) [NT] a zákonem chráněný kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta) [VU]. Část "ztracené" skupiny úspěšně navštívila lokalitu korálovce ježatého (Hericium erinaceus) [VU].

Po návratu byla nalezenými druhy doplněna výstavka. Po večeři pak byly na programu přednášky. Nejprve přednáška J. Landy navázala na úvod semináře a věnovala se významu mykorhiz v přírodě s důrazem na ektomykorhizy. Publiku byly představeny nejdůležitější skupiny ektomykorhizních rostlin (zejména dřevin) a rody či skupiny ektomykorhizních hub. Na příkladu studie v Krkonoších byl demonstrován nárůst výskytu ektomykorhizních druhů hub v poměru k houbám parazitickým či saprotrofním po významném zlepšení životního prostředí v průběhu 90. let minulého století. Po krátké přestávce následovala přednáška L. Opata o hřibovitých houbách, provázená krásnými fotografiemi většiny našich druhů z této skupiny.

Neděle

Nedělní vycházka vedla opět na již navštívené vlhčí lokality směrem na Zlackou studánku. V roklince potůčku byly nelezeny například lakovka zakroucená (Laccaria tortilis), řasnatka Micheliova (Peziza michelii), čirůvka osmahlá (Tricholoma ustale), třepenitka drobná (Hypholoma subviride) a olšenka oděná (Alnicola melinoides). Na pařezu smrku byla nalezena a sebrána k dalšímu studiu záhadná zajímavě barevná houba ze skupiny kalichovek. Podloubníky siné v příkopu u cesty již bohužel někdo sebral, zřejmě k snědku, protože největší plodnice ležela na místě rozkrájená. Jak to již v neděli bývá, projevila se cestovní horečka a někteří účastníci se brzy rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Kdo došel až ke studánce, mohl vidět druhou fázi oxidace družniny pečárky zápašné (Agaricus xanthoderma), nalezené a poškrábané na začátku vycházky, spolu s demonstrací několika dříve nenalezených druhů jako klihatky černé (Bulgaria inquinans) či ryzce dubového (Lactarius quietus).

Na shledanou příště

Postupně jsme se rozloučili se všemi účastníky semináře, přáteli z MK Salaš a našimi hostileli z restaurace Na Dolině a vyrazili k domovu. Doufáme, že se všem účastníkům seminář líbil, něco nového se na něm přiučili a příště se opět uvidíme. Pro nás Pražáky to byl také zajímavý výlet, na němž jsme se setkali s řadou druhů, jež jsou ve středních Čechách vzácné nebo chybí. Celkem jsme zaznamenali cca 250 druhů vyšších hub, z toho téměř 30 z Červeného seznamu.

Odkaz na článek pro citaci

Přehled článků na této straně