Russula illota Romagn. 1954
holubinka tmavolemá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Střední až velká holubinka.
Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí téměř kulovitý, později vyklenutý, nakonec ploše rozprostřený až mělce prohloubený, žlutookrový až okrově hnědý, ve stáří obvykle rezavě skvrnitý, při zasychání někdy s šedofialovými odstíny. Okraj je zprvu mírně podehnutý, v dospělosti dlouze uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše lesklá, někdy radiálně vrásčitá, za vlhka lepkavá, lesklá až rosolovitá, lze ji sloupnout jen obtížně blízko u okraje klobouku nebo vůbec.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 6–8 mm vysoké, tenké a křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, nejen u třeně hojně větvené, nejprve bělavé, později smetanové, v dospělosti s nápadně hnědorezavě až hnědofialově zvýrazněným ostřím, v mládí někdy ronící kapky tekutiny.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, komůrkovitý až dutý, jemně podélně vrásčitý, bílý, od báze hnědnoucí nebo rezavějící, někdy hnědě tečkovaný.
Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bílá, při poranění a stářím hnědnoucí nebo rezavějící, nejvíce v bázi třeně. Vůně je zatuchlá, někdy částečně hořkomandlová. Chuť je ve třeni až mírná, ovšem nepříjemná, v lupenech obvykle palčivá.
Výtrusný prach je smetanový (2a–2b).
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 6–8 µm, s vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými vysokými hřebínky vytvářejícími někdy neúplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste nehojně především v listnatých lesích (buk, dub) na humózních půdách, někdy však i pod smrky. Červenec až říjen.
Možná záměna
Mezi její typické znaky patří tmavé obroubení ostří lupenů u dospělých plodnic, často nafialovělé zbarvení pokožky klobouku tvořené zasychající slizovitou vrstvou a výtrusy s vysokými hřebínky.
Holubinka hořkomandlová (Russula grata) voní zřetelně po hořkých mandlích a má téměř křídlaté výtrusy.
Holubinka nejvonnější (Russula amarissima) voní spíše po marcipánu.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2020-0085 (25.07.2020, Vysočina)
0072-2019-0001 (13.10.2019, Středočeský kraj)
0066-2014-0123 (12.09.2014, Zlínský kraj)
