Russula caerulea Fr. 1838
holubinka hořká
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula amara Kucera 1927
Popis
Holubinka střední velikosti.
Klobouk je široký 40–80 (100) mm, středně masitý, nejprve vyklenutý až kuželovitý, později ploše rozprostřený až mělce prohloubený, velmi často se středovým hrbolem, vínově červený až tmavě fialový nebo hnědofialový, řidčeji narůžovělý nebo lilákový, ve středu obvykle tmavší. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti nevýrazně rýhovaný. Pokožka je za sucha hladká, lysá, obvykle alespoň ve středu lesklá, za vlhka slizká a lepkavá, lze ji sloupnout asi od třetiny do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, později prořídlé, 5–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až volné, jen vzácně s lupénky, některé u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti až světle žluté.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 10–20 mm, směrem ke klobouku obvykle mírně zúžený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, bílý, později na bázi okrovějící nebo za vlhka šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá nebo nafialovělá, stářím a za vlhka šednoucí nebo hnědnoucí. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírná, v lupenech mladých plodnic někdy nepatrně palčivá, případně po delší době mírně nahořklá.
Výtrusný prach je žlutý (4a–4b).
Výtrusy jsou eliptické, 7–9,5 x 6–8 µm, se střední až vysokou ornamentikou, s bradavkami zčásti propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími dosti neúplnou síťku.
 |
 |
Výskyt
Roste místy hojně v jehličnatých a smíšených lesích pod borovicemi. Upřednostňuje vlhké lokality a kyselé půdy. Červenec až listopad.
Možná záměna
Často pospolu s holubinkou hořkou (Russula caerulea) roste na pohled velmi podobná holubinka jízlivá (Russula sardonia), která mívá dokonce i středový hrbolek na vrcholu klobouku. Odlišují ji žlutě zbarvené lupeny a především silně palčivá dužnina. Palčivou dužninu má i podobná holubinka nelesklá (Russula firmula).
Růstem pod borovicemi, okrovým až žlutým výtrusným prachem a mírnou chutí dužniny se vyznačují také holubinka Turkové (Russula turci), holubinka ametystová (Russula amethystina) nebo holubinka cihlová (Russua cessans), které nemají ve středu klobouku typický hrbolek.
Kuchyňské využití
Jedlá houba. Uvádí se, že před použitím je třeba odstranit hořké části plodnice, především pokožku klobouku. Sarnari (2005) naznačuje, že při tepelné úpravě se hořkost zvýrazní. Nezkoušeli jsme.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2014-0109 (04.09.2014, Plzeňský kraj)
0066-2012-0154 (03.11.2012, Středočeský kraj)
0066-2012-0082 (15.08.2012, Plzeňský kraj)
